Píseň o staré veteši

Obrázky z velkého úklidu národního života

Provolání ke Sjezdu národní kultury z dubna 1948 vyzývalo (mimo jiné) k podpoře tzv. akčních výborů: "Voláme vás všecky, mistry i dělníky národní kultury, abyste v této historické chvíli nezůstali stranou živé národní obce, abyste se výrazně postavili po bok pracujícího národa. Vstupujte do akčních výborů národní fronty, pomáhejte zneškodňovat síly temna a zpátečnictví, účastněte se činně při formování pokrokových sil národa, které zajistí naší krásné zemi šťastnou a dobrou budoucnost. ― Kupředu, zpátky ni krok!" Akční výbory Národní fronty byly ustavovány na přímou Gottwaldovu výzvu už v únorových dnech. Měly za úkol provést velkou dezinfekci národního života... eliminovat infekci reakce a zneškodnit všechna cizorodá tělíska, která by stála v cestě nastupující moci.

 

Zakládání Akčních výborů nemělo žádné právní zakotevní. Orgány a organizace Národní fronty byly legalizovány až v červenci 1948 zákonem číslo 213 o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů. Přesto byl Ústřední výbor Národní fronty ustaven už 23. února a řídil čistky ve všech oblastech veřejného života. Počátkem března byla zřízena kulturní komise vedená Janem Drdou. Ve Svazu československých výtvarných umělců předsedal akčnímu výboru Alois Fišárek, akční výbor českých výtvarníků, který schvaloval složení akčních výborů jednotlivých výtvarných spolků, řídil Adolf Hoffmeister. Další akční výbory vznikaly pod tlakem únorových událostí a dokázaly prosazovat mocenské cíle vítězné strany na všech úrovních — od celostátních zpravodajských médií přes tovární haly až po venkovské školy. V únorových dnech (termín Václava Černého pro období několika týdnů následujících bezprostředně po převzetí moci komunistickou stranou) členové výborů „sami o sobě dobře nevěděli, co jsou a co všechno mohou, jejich nejasně definovaná pravomoc likvidovat lidské existence sama sobě ukládala meze vyhazovů z funkcí, které strana považovala za mocensky klíčové." (Černý, 1992)

Akční výbory — zárodky nové mocenské struktury — vyvíjely tlak nejen na odpůrce režimu, ale především na spoluobčany, kteří neprojevovali aktivní nesouhlas s nastupující mocí, a byli ochotni se novým pořádkům podřídit. Navenek nejvíc patrnou činností akčních výborů byla restriktivní opatření a vylučování odpůrců a nepohodlných osob (žurnalistů, spisovatelů, výtvarníků nebo pracovníků rozhlasu) z veřejného života. Stejně důležitou, ačkoliv méně nápadnou náplň práce akčních výborů představovalo filtrování nestraníků: jedině skrze očistnou lázeň akčního výboru bylo možné vstoupit bez poskvrny do nového společenství. Akčních výbory představovaly úzké lávky, po nichž se dalo přejít na stranu vítězů. K tomu, jak správně přejít, neexistovala žádná obecně závazná pravidla; přesněji řečeno pravidla se vytvářela při až ve chvíli, kdy občané na lávku akčního výboru vstoupili; a dělali to tím ochotněji, čím víc byli ubezpečováni, že výsledky nebudou mít žádné negativní dopady na jejich profesní život.

Veřejná vystoupení exponentů nového režimu naznačovala v prvních měsících roku 1948 jen velmi málo o skutečné povaze nové společnosti. Únorové události byly prezentovány jako pokračování poválečného vývoje; rázné dokončení očistného procesu, který započal již po skončení Druhé světové války, ale byl brzděn a sabotován nekomunistickými politiky.

 

Československo bylo přirovnáváno k obydlí, které je třeba řádně vysmýčit:
—Paní, takhle jsme to u nás měli vydrhnout v pětačtyřicátém roce. Nebylo by aspoň tolik špíny.
C. a F. Bělský, titulní strana Dikobrazu (12. číslo, 23. března 1948).

 

Blíže skutečnosti byly plány novostavby národního života, která povstane z trosek starého světa: "Stavíme nový domov," prohlásil Gottwald na dubnovém sjezdu národní kultury, "aby se nám všem dobře a spokojeně žilo."

Myšlenka nového a lepšího domova pronásledovala tuzemské intelektuály dlouhodobě; během nacistické okupace vzniklo několik návrhů, jak se vypořádat s neuspokojivým stavem věcí, a nalézt ke světu nový a upřimnější vztah. K nejméně násilným řešením patřila velká chrematologie (systematická nauka o věcech) Bohuslava Brouka, vypracovaná v posledních letech Druhé světové války.

Kritika "neracionálního životního provozu" se zabývala veřejným stravováním, reklamním průmyslem i dopravou. Velkou pozornost věnoval Brouk příbytkům, zamořeným veteší "representačních krámů"; obzvlášť spadeno měl na kultovní a upomínkové předměty — a nejrůznější obrazy: "Skoro v každé solidní domácnosti nacházíme nad manželským katafalkem zavěšen oválný barvotisk, zobrazující Boží rodičku s Jezulátkem, kdežto v obývacích pokojích jsou zdi posety zpravidla ještě hnusnějšími obrazy, kýčařskými olejovými originály fušerů, specialisujících se s oblibou zejména na krajinářské a folkloristické motivy." Vedle fotografických dokladů nejrůznějších "krámů" je Broukova kniha Lidé a věci ilustrována pérovkami knižního grafika Václava Bláhy.

Ilustrace Václava Bláhy ke knize B. Brouka Lidé a věci (1947).

 

B. Brouk v knize Lidé a Věci (1947) dokazoval, jak často lidé pošetile lpí na zbytečných "krámech", a navrhoval racionalizaci "životního provozu". Předpokládal, že k vytvoření nové, sociálně dokonale organizované společnosti, bude třeba "přímé pomoci zákonodárců". Změny si nicméně představoval jako pozvolné a snesitelné zákazy neracionálního komfortu, např. soukromého vlastnictví automobilu. I když hovořil o "boji" za nový životní sloh, zdůrazňoval, že má jít o proměnu nenásilnou a postupnou. "Ke každému ideálu je třeba kráčet krůček po krůčku. Ani sebevětší životní radosti, jsou–li nám bezohledně diktovány, nejsou ničím jiným, než naopak jen strázněmi našeho života." (Brouk, 1947)

 

Kramářská píseň o té veteši. Plakát 80 x 100 cm z roku 1954.

 

Jak daleko je od úklidu staré vetše — která zabírá tolik potřebné místo v bytech a domech — k velké očistě národního životního prostoru? "Nově, sociálně spravedlivě organizovaná společnost, která povstane po válce na troskách společnosti kapitalistické", prorokoval Bohuslav Brouk, "neprojeví se zajisté jen ekonomickou, správní a politickou přestavbou, nýbrž změnami ve všech životních projevech vůbec". Když se tato slova naplnila nečekaně radikálním způsobem, stvrdil autor ryze teoretického projektu svůj odhad emigrací do západního Německa, později Francie, Austrálie a Anglie.

 

Kramářská píseň o té veteši. Detail plakátu z roku 1954.

 

Kramářská píseň o té veteši. Detail plakátu z roku 1954.

 

Starou veteší se staly nejen věci a jejich pošetilé funkce reprezentační, památkové, kultovní, etiketní atd., s jejichž tříděním a charakteristikou si dal Bohuslav Brouk takovou práci. Nepotřebným „krámem“ byly v novostavbě národního života shledány celé společenské skupiny, včetně staré garnitury vzdělanců, kteří se z nenávisti k únorovému vítězství pracujícího lidu stali rozsevači zlovolných myšlenek. Tato stará, nepotřebná a obtížná inteligence byla — podle Gottwaldových slov — únorovými událostmi z národního života vymetena nikoliv peroutkou (v narážce na šéfredaktora Přítomnosti a Svobodných novin), ale železným koštětem. V poselství ke shromáždění československé inteligence v pražské Lucerně v únoru 1948 se "první z dělníků", ve skutečnosti po většinu života profesionální revolucionář, vyslovil jednoznačně: nestačí lidu jen sloužit, je třeba sloužit mu s nadšením: "Poctivá a nadšená služba lidu a národu — toť jediná a nejvyšší tvůrčí svoboda inteligence, to je i způsob jejího největšího uplatnění." (Klement Gottwald: Poselství k československé inteligenci. Dopis veřejnému projevu pokrokové inteligence v Lucerně dne 27. února 1948.) "Polámaná" a nefunkční inteligence patří — stejně jako ostatní krámy, které dosloužily — do staré veteše, a nejlépe pod zámek.

 

 

U nás dneska vládne lid, / ten si volnost nedá vzít, / nechce, by se vrátila / veteš, která tu byla. / Ty tam, ty tam, / zavři svůj krám. Z Kramářské písně o té veteši. Detail plakátu z roku 1954.

 

>

pavel ryška

 

Klíčová slova:

akční výbor / krám / veteš / chrematologie / Bohuslav Brouk / nový domov / Václav Bláha / kramářská píseň