VPŘED Rychlé šípy, junáci, pionýři

VPŘED

Obálky časopisu VPŘED (a jeho následných mutací v letech 1945 až 1951) jsou přehlednou obrazovou kronikou společenských převratů v Československu po Druhé světové válce ― ačkoliv se aktuálními politickými tématy téměř vůbec nezabývají. VPŘED, časopis pro chlapce a děvčata Svazu české mládeže, vznikl v červenci 1945. Původně černobílých stránek se v dubnu následujícího roku ujala dvojice Karel Bureš a Jaroslav Foglar (do té doby redaktor Junáka). Přes značné technické obtíže přizpůsobili VPŘED předválečné podobě mimořádně úspěšného Mladého Hlasatele, a během jediného roku zdvojnásobili náklad týdeníku na 193 tisíc výtisků.

 

I. ročník (1945) VPŘED

Obálka a jeden list časopisu pro chlapce a děvčata VPŘED ze září roku 1945. Šéfredaktorem byl Ota Šafránek, který zde uvěřejňoval na pokračování svůj vlastní román o žižkovských klucích Bosí rytíři. Kresbami přispíval (mimo jiné) Otakar Štembera, politický karikaturista a spolupracovník Dikobrazu. Reprodukce fotografií i nestejnoměrně seříznuté okraje tiskoviny potvrzují svědectví Karla Bureše o potížích s výrobou.

 

I. ročník (1946) VPŘED s přílohou Rychlé šípy

K hlavním devizám časopisu, vedeného dvojicí Bureš a Foglar, patřil seriál Rychlé šípy, který se objevil také v podtitulu. Jeho předností bylo mimo jiné i to, že používal namísto tištěných titulků tzv. bubliny. Komiks přispěl nejen k tržnímu úspěchu, ale zavdal i podněty ke kritice časopisu. Podle svědectví redaktora Karla Bureše mířily výtky právě na "obláčky, které šly hovořícím chlapcům od úst". Byly považovány "za nechutné, animální, v ušlechtilé dětské literatuře nepřípustné. Kresby Fischerovy a Junkovy označovali [kritici] za primitivní, nemoderní, naturalistické a neumělé. Prý kazí vkus mládeže a jsou v rozporu s výtvarnou výchovou."

Bureš, K. V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha : Toužimský & Moravec, 2009. 245 s.

 

 

Konzervativní kritika masových a demokratických tendencí v literatuře nebyla ve 40. letech dávno žádnou novinkou; relativně nový byl v českém prostředí předmět stížností: komiksový seriál. V druhé polovině 30. let Foglar, Fischer a Bureš mezi prvními rozpoznali výhody "globálního čtení" příběhu, realizovaného spojením kresby a dialogických bublin, oproti "dezintegrované" četbě veršovaných titulků, vytištěných pod obrázkem. Mistři vizuálních narativů 19. století sice dokázali vytvářet účinné napětí mezi zdáním obrazu a tvrzením textu, případně se dialogům i komentáři docela vyhnout; v dobrodružných příbězích, (jako byly příhody Rychlých šípů), se však bubliny etablovaly jako ideální grafický ekvivalent uvozovek citujících přímou, a často přímo nespisovnou, řeč.

 

II. ročník (1947) VPŘED

 

Rychlé šípy byly sice oblíbeným, nikoliv jediným trumfem časopisu, který se vzhledem i obsahem rychle přizpůsobil Mladému hlasateli. VPŘED se snažil čtenářům "připravovat nikdy nekončící hostinu lahůdek, byť zejména v prvním období na děravém ubrusu", vzpomínal redaktor Karel Bureš na "raketový start" časopisu, komplikovaný počátečními problémy s barevnou rotačkou. Do týdeníku přispívali populárně vědeckými články docent Běhounek nebo inženýr Musil; obálky kreslili Bohumil Konečný, Václav Junek a bývalý boxer Franta Nedvěd. Major Královského anglického letectva Václav Bozděch vyprávěl o dobrodružstvích československých letců v Anglii. V jednom únorovém čísle se u příležitosti desátého výročí úmrtí vzpomínal prezident T. G. Masaryk, ještě jako "bojovník za pravdu". (Zatímco major Bozděch — stejně jako celá řada jeho spolubojovníků — po únoru 1948 emigroval, prezident Osvoboditel se v dějepisných učebnicích počátku padesátých let stal ochráncem buržoazních pořádků, který poroučel střílet na dělníky.)

 

 

Na vrcholu popularity otiskoval časopis tři celostránkové a barevné komiksové seriály. Vedle Rychlých šípů vycházely Mrzuté příhody Kačera Donalda z produkce Studia Walta Disneyho a Výprava Toma Burtona, které kreslil Václav Junek. Zatímco Kačer Donald je přizdoben veršovanými texty, hrdinové ostatních seriálů promlouvají prostřednictvím kritizovaných bublin. Proti nim prý vystupovali jak "intelektuálové uchvácení pomíjivými výhonky literárního modernismu", tak i junáčtí teoretikové, ideologové ze Svazu české mládeže i středoškolští pedagogové. Důvody byly nepochybně různorodé; před únorovým převratem však nemohly existenci seriálu (nebo dokonce celého úspěšného časopisu) ohrozit. Nebezpečné začaly být v okamžiku, kdy se části kritiků dostalo v ústředí SČM mocenských nástrojů k eliminaci jistého druhu tiskovin.

 

III. ročník (1948) JUNÁCI, VPŘED

 

V létě rozhodlo vedení SČM sloučit Junáka a VPŘED. Tento krok odůvodnilo nedostatkem papíru pro výrobu dvou časopisů s podobnou cílovou skupinou. V počínající homogenizaci společenského života tak vzaly za své jak apolitické buňky čtenářských klubů VPŘEDu, tak i jejich autor, Jaroslav Foglar. Svůj ideál mladého muže vtělil do nezvyklého tvaru: komiksového seriálu. Neptal se co je slušnost, co je věrnost nebo statečnost; nepodával definice, ale ukazoval, jak čestný, dobrý a slušný mladík jedná v konkrétním případě. Když dostali v téže době příležitost ukázat své zásady pionýři, předkládali nová pravidla chování v heslech a poučkách. Po vzoru pionýrů sovětských se "výkladní skříni" organizace staly "stěngazety"; korkové čtyřúhelníky, připomínající stránky s komiksovými seriály alespoň variabilními okénky kreseb, fotografií a hesel. Seznamování junáků s pionýrskými oddíly je opatrné, ale zároveň provázené nadšením. V časopise, který v podtitulu tvrdí, že je "pro chlapce a děvčata", dostávají konečně slovo i dívky. Sympatická pionýrka z Holešovické školy skautům vysvětluje, že "socialismus udělá všechny lidi spokojenými". Dívenka je též odhodlána hájit lidovou demokracii proti pánům a vykořisťovatelům.

 

 

K signifikantním změnám dochází na zadních stranách časopisu: dobrodružné příběhy a grotesky (jako je třeba Rychlonožka—krasobruslař z února 1947), ustupují ilustrovaným povídkám "podle skutečných událostí" a před závažnými aktuálními tématy. Příběhy jsou prodchnuty všudypřítomným étosem nezištné práce na společném díle. Foglar sice odmítl návrh svého kolegy dr. Bureše, aby přihlásit družinu Rychlých šípů do Pionýra, ale odhodlal se v létě 1948 alespoň k tomu, že své hochy poslal na stavbu mládeže. K nahrazení rukopisného obsahu bublin (reprezentujících nejen přímou řeč, ale i ostatní akustické fenomény) tištěnými titulky poznamenal redaktor Karel Bureš, že se "zvukový film vrátil k němému. Seriál se stal ilustrovanou povídkou podle sovětského vzoru.

 

IV. ročník (1949) JUNÁCI, VPŘED

 

Kamil Lhoták nakreslil pro říjnové číslo časopisu obálku s motivem pouštění draků. Tradiční podzimní zábava naznačovala, že to, co bylo včera, bude zítra zas... Přežívání forem a formátů se ovšem odehrává v měřítku, které přesahuje rozměr konkrétní existence. Zatímco Karel Bureš vstoupil do komunistické strany a přešel do redakce Mladého technika, Foglar o místo redaktora přišel — a s ním i o možnost pracovat s mládeží. Dr. Jan Fischer, autor kreseb pro více než dvě stovky příběhů Rychlých šípů, pokračoval v kreslení obrázkových seriálů, které se na první pohled podobají komiksovým příběhům. Jde však spíš o ilustrované instruktáže, jak si počínat v nebezpečných situacích — jako je třeba nález bouří strženého drátu elektrického vedení.

 

V. ročník (1950) VPŘED

 

VPŘED, jen VPŘED. Svět buržoazní republiky se stává definitivně zavrženou minulostí. Staré stroje jsou nahrazovány ikonami těžkého průmyslu: na obzoru se rýsují obrysy korečkových rypadel; hrdinové nové doby jsou havíři, a každý správný kluk by měl umět řídit traktor. Na zasedání Ústřední rady Junáka řeční v březnu 1950 předseda Karel Hanuš o průkopnících pionýrského hnutí 30. let. Odkazem na děti v zelených košilkách, které bylo možné vídat v prvomájových průvodech buržoazní republiky, vytváří iluzi kontinuálního vývoje mládežnických sdružení směrem k jednotné komunistické organizaci.

 

 

Hlavním úkolem ČSM je vybudovat do červnového sjezdu stotisícovou organizaci pionýrů. Časopis Vpřed se snaží získávat nové členy prostřednictvím seriálu (kresleného Janem Fischerem), který připomíná populární dobrodružství Rychlých šípů. "Černými jezdci", je zde parta kluků ze III. A, kteří odmítají vstoupit do Pionýra. Nikdo je pochopitelně nenutí; a hoši nakonec přijdou sami na to, že jedině v pionýrském oddíle může jejich zoufale rozhárané počínání získat smysl.

 

VI. ročník (1951) VPŘED, PIONÝŘI

 

Po homogenizaci mládežnických sdružení vyrážejí konečně vpřed pionýři. Fischerovy kresby na zadní stránce upomínají na komiksové seriály, ale je zřejmé, že jde o ilustrovanou sérii ponaučení: jak zacházet s otevřeným ohněm, jak předcházet vzniku požáru, kam požár ohlásit atd. Pedagogický projekt, který byl přítomný i v Rychlých šípech, už není adjustován v napínavém příběhu. Direktivy upozorňující na nebezpečí ohně: Věnujte zvýšenou pozornost mladším kamarádům a zamezte jim hru se zápalkami; Dbejte, aby se nekouřilo ve stodolách atp. by bylo možné po vystřižení připíchnout rovnou na "stěngazetu", pionýrskou nástěnku.

 

 

Požadavek na eliminaci produktů kapitalistického kulturního průmyslu vytěsnil ze zadních stran komerčně nejúspěšnějšího časopisu druhé poloviny 40. let dobrodružný seriál — i dokonalý nástroj propagandy. Obálky magazínů pro mládež ovládly technické nákresy a obrazy hrdinské práce. Komunistickým agitátorům začne až v polovině padesátých let docházet, jak užitečné (na rozdíl od nástěnek) mohou být komiksové seriály při práci s mládeží.

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

časopis / VPŘED / Junák / Jaroslav Foglar / Jan Fischer / Rychlé šípy / Karel Bureš / komiks / seriál / bubliny / Pionýr / pionýři / nástěnka