Roh hojnosti, velkosklad potravin a věčná hromada

Snímky blahobytu z počátku padesátých let

V době, kdy se socialistické Československo potýkalo s problematickou existencí dvojího trhu a všeobecným nedostatkem, překypovalo zároveň obrazy nahromaděných potravin: čerstvého ovoce a zeleniny, obilí, brambor, syrového i zpracovaného masa. Zatímco malířská zátiší předváděla umně pohozené zástupce rostlinné i živočišné říše, fotografické snímky z počátku padesátých let preferovaly zobrazení hromadného výskytu: haldy cukru, baterie cukrových homolí, jeskyně salámových stalaktitů, sklepení plná půlek naporcovaných zvířat... Pravda, košíčky nebo ošatky mnohde přežily jako solidní základ pro malebně aranžovaná zátiší průmyslově vyráběných sušenek; na snímcích nicméně převažují nezakrytě moderní, pravoúhlé prostory: bedny a krabice; regály, chladící boxy nebo skladiště.

 

Hory cukru ve skladišti. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Exportní cukrové homole. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Hromady brambor a okurek. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Salámová jeskyně ― udírna národního podniku Masna. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Uzenářské speciality národního podniku Masna. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Chladící box s hovězím masem. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Bylo by snadné považovat tyto obrazy za pokus zamaskovat (překrýt) realitu poloprázdných regálů tuzemských prodejen. Počátkem padesátých let stále fungoval přídělový systém; a jen velmi malá část občanů mohla nakupovat potraviny a průmyslové zboží volně a v neomezeném množství. Pět let po válce se československá ekonomika nacházela v katastrofálním stavu. Oficiální politika, která směřovala k budování země jako strojírenské velmoci, vyvolávala rostoucí potřeby občanů a poskytovala jim příjmy k jejich uskutečnění, ale nebyla schopna nasytit domácí trh zbožím a službami. (Kaplan, 2005).

Za těchto okolností je nepochybně v zájmu propagandy vyrábět obrazy, které jídlem zrovna překypují. Vše, co se kdysi sypalo z kozlích rohů, čím se od 16. století plnily pletené košíky a skleněné mísy na malířských plátnech, se v technických obrazech rovná do špalírů a vrší v kupách.

V propagačních tiskovinách socialistického Československa jsou ostatně snímky "hromad hojnosti" ukazovány společně s reprodukcemi tradičních realistických zátiší (Karla Purkyně, Antonína Slavíčka nebo Ludvíka Kuby). Fotografické kompozice jsou v některých ohledech dědici obrazů "mrtvé přírody", které od konce 15. století vznikaly za pomoci čoček a optických přístrojů.

 

Kuchyňské zátiší národního umělce Ludvíka Kuby a nejlepší výrobky československého sýrařství, aranžované po vzoru malířských kompozic.

 

V přímých genealogických liniích obrazů hojnosti se vyskytují nejen vyvážené kompozice, ale také stabilní prostorové struktury: hromady ― důsledky interakcí mnoha stejnorodých prvků. Zelné hlávky se vrší do výše tak dlouho, dokud nejsou nuceny posílit základnu; stejně tak se organizují velká množství cukrových krystalků nebo bramborových hlíz. Hromada, třebaže pečlivě stabilizovaná, vykazuje vysokou míru entropie, již se pokoušela potlačit malířská plátna nebo světlocitlivé emulze fotografických filmů.

 

Antonín Slavíček: Zátiší se zeleninou

 

Družstevní sklady jsou dokonale zásobovány čerstvou zeleninou. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Optické pomůcky umožnily malířům od konce 15. století fixovat obrazy věcí, které rychle podléhají zkáze; a optika moderních aparátů to dokáže v několika vteřinách. V zátiších hojnosti socialistického Československa však vůbec nejde o zachycení pomíjivé krásy, jejíž tvary chřadnou, chátrají a upadají.

Snímky hovězí kýty, nakrojeného bochníku chleba, hroznů vína nebo trsů "šťavnatých, sladkých třešní" jsou obrazové ekvivalenty kalorické hodnoty; mrtvá příroda: potrava. I na černobílých reprodukcích lze rozpoznat čerstvě výživnou užitečnost jídla, které se nesmí proměnit v bezcennou kaši ― mezní stav organické hmoty, z nějž se zrodí nový život ― ale v určité množství energie, náležitě zhodnocené jen při budování nového světa.

Na místě rohů hojnosti klasického bájesloví si můžeme představit sila a výrobní haly, z nichž proudí průmyslově zpracované a zabalené potraviny v železničních vagónech nebo v kolonách automobilů. Řekněme, že se proud antického mléka postupně proměnil v záplavu ovoce a květů a nakonec v řadu potravin na běžícím pásu. Jsou snad tyto metamorfózy důkazem toho, co Mircea Eliade nazýval bující mytologií? (Eliade, 1952).

 

Skládání cukrové řepy. Snímek z měsíčníku Ministerstva informací a osvěty ČESKOSLOVENSKO, roč. V., č. 3, 1950

 

Zajímavější než novodobé nádoby hojnosti (sila, sklady, mrazící boxy...), a to, co z nich proudí, jsou formy, které v nich přežívají. Řekněme, že kumulace průmyslových výrobků (potravin) nemusí být aktualizací (pra)starých snů o blahobytu. Božská nádoba nebo sklad potravin v moderním velkoměstě nejsou jedinými nebo výhradními producenty hromad. Válečné továrny na smrt, fabriky produkují zbytky a pozůstatky, dokázaly během několika let stvořit haldy srovnatelného rozsahu.

 

Hromada kartáčů nalezená v jednom z Osvětimských skladů

 

Na konci Druhé světové války byly v nacistických koncentračních táborech nalezeny hromady mrtvých těl, hromady šatů, haldy kufrů, bot, vlasů ― pečlivě roztříděných, dokonce kupy kartáčů... Snímky, pořízené v Osvětimi, Sobiboru, Treblince i jinde, se okamžitě rozšířily po celém světě. Hromady hojnosti jsou jim doslova v patách; pronásledují je jakožto důkazy existence hodnotných, užitečných a smysluplných kumulací (i když jsou mezi nimi hromady naporcovaných zvířecích těl). Obrazy hojnosti nezaplňují prázdná místa; spíš se snaží dostihnout a překrýt hromady pozůstatků válečných obětí. Antický roh hojnosti se proměnil v moderní fabriku, ale hromada je pravděpodobně věčná...