Pan Prokouk, důvtipný agitátor

Pan Prokouk

Konec Druhé světové války se stal (další) příležitostí skoncovat s křivdami starého světa a uvést v praktický život oslnivou ideu socialismu. Nikdo ze socialistických humanistů nepochyboval o tom, že do nové sociálně spravedlivé společnosti bude moci vstoupit jedině občan vnitřně obrozený. Předtím, než začal být tento nový člověk soustružen podle sovětských šablon stalinského komunismu, odpovídala představa očistného procesu pozvolným a nenásilným prozřením, jaká zažíval pana Prokouk. Populární loutce, kterou uvedl v život animátor, scénárista a režisér Karel Zeman, stačilo zprvu jen ukázat koncentrovanou moudrost socialistické teorie.

V prvním snímku s panem Prokoukem (Podkova pro štěstí, 1946) se dostatečným impulsem k nápravě věcí vezdejších stala výzva ke sběru druhotných surovin, uveřejněná v novinách. Soupis díla Karla Zemana, který vznikl u příležitosti Mistrova jmenování národním umělcem v roce 1970, charakterizuje tento krátký animovaný film jako "satiru na pověrčivost". Pan Prokouk, který najde na vycházce lesem starou podkovu, se ji skutečně — ve shodě se starobylou magickou tradicí — pokouší přibít pro štěstí nad dveře svého domu.

 

Karel Zeman: Podkova pro Štěstí (1946)

 

Je při tom stíhán jedním neštěstím za druhým... dokud se v novinách nedočte, že staré krámy — guma, hadry, kosti a sklo — patří do sběrny druhotných surovin:

Karel Zeman: Podkova pro Štěstí (1946)

 

Vydá se tedy neprodleně i s nešťastnou podkovou do sběrny, následován zástupem občanů, kteří doslova vyrůstají ze země spolu s prošlapanými tepichy, ošuntělými svršky a ohlodanými kůstkami. Stará veteš končí doslovně i symbolicky v tavící peci moderní fabriky, z níž na běžících pásech vyjíždějí nové a všemu lidu prospěšné výrobky:

Karel Zeman: Podkova pro Štěstí (1946)

 

Agitace, kterou pan Prokouk prováděl ve prospěch znárodňovaného průmyslu, předpokládala nejprve osobní prozření; bylo třeba zbavit se starých předsudků — především maloburžoazní magie individuálního štěstí, nezávislého na společenském řádu a lhostejného k osudu druhých.

V příběhu Pan prokouk filmuje (1948) představují nežádoucí pozůstatky starého myšlení sladkobolné příběhy předválečné a válečné kinematografie. Pan Prokouk nejprve touží romantická klišé opakovat vlastním příběhem "Srdíčko v celofánu". Autorovi "lyrického dramatu" se však ve znárodněných filmových ateliérech dostane drsného ponaučení, že doba není nakloněna lenochům, kteří nemají na práci nic lepšího než milostné soužení. (Vzhledem k výzdobě kanceláře — na zdech visí plakáty kačera Donalda a myšáka Mickeyho — se ovšem nabízí i jiné, ideologicky méně vyhraněné důvody k odmítnutí předloženého scénáře.) Poté, co je pan Prokouk doslova vykopnut z filmového studia, postaví z nejrůznějších komponent (flašinetu, berlí a prázdné láhve od brandy) vlastní "kameru". Přístroj i bez filmového pásu funguje jako dokonalá atrapa vševidoucího oka, jehož přítomnost aktivizuje "flákače", "bulače" a "nemakačenky" k zodpovědné práci na společném blahobytu.

 

 

To, co chybělo low-end kameře pana Prokouka, ukázal Karel Zeman. Na médium, které v agitačním aparátu chybí, poukázal švenkem, při němž zviditelnil perforaci (atrapy) filmového pásu i optický zápis zvukové stopy:

Karel Zeman: Pan Prokouk filmuje (1948)

 

Objektiv angažované kamery se nakonec obrací k divákům samotným: copak teď, v prvním roce první pětiletky, je čas na vysedávání v biografu?!

Karel Zeman: Pan Prokouk filmuje (1948)

 

Ačkoliv se koncem padesátých let vrátil k panu Prokoukovi Zemanův kolega Zdeněk Rozkopal z Gottwaldovského studia, původní série kulminuje snímkem z roku 1949, Pan Prokouk vynálezcem:

Karel Zeman: Pan Prokouk vynálezcem (1949)

 

Prozření, že všichni musí pilně pracovat, měl už pan Prokouk za sebou. Rok 1949 jej zastihl při těžké práci se sloupovou vrtačkou. Neracionální pracovní postup měl za následek bolesti v kříži, a nakonec i neklidné a velikášské sny o samočinných strojích a automatech, jež nahradí poctivou lidskou dřinu. Sny se ovšem ráno rozplynou, a panu Prokoukovi nezbylo nic jiného, než pilně studovat. Tlusté fascikly, vypůjčené z knihovny Patentového úřadu, sice posloužily, ale docela nečekaným způsobem:

Karel Zeman: Pan Prokouk vynálezcem (1949)

 

Rozhodující je výkonnost. Poslední prozření pana Prokouka na prahu padesátých let spočívá v pochopení direktivy, že splnění plánu je vším, byť by to pohltilo čas na experimentování nebo studium, které se nemůže ihned vykázat praktickými výsledky. Poučení se opět vrací na stránky novin; nyní se z nich stávají nástěnky počínajícího údernického hnutí. Kdo by se odvážil zpochybnit tak neotřesitelnou maximu, jako je ta, kterou si pan Prokouk přibíjí na zeď: Lepší než pokusy o perpetuum mobile je zlepšovací návrh, který zvýší výkon.

 

Karel Zeman: Pan Prokouk vynálezcem (1949)

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

animovaný film / pan Prokouk / Karel Zeman / agitace