Monoskop, nedostižný ideál

Zkušební obrázek na monitorech československých televizorů

Bohumil Štěpán

V osm hodin večer na prvního máje roku 1953 dostali občané Československa dárek v podobě prvního zkušebního televizního vysílání. Pravidelné vysílání začalo až o necelý rok později, 25. února 1954. Přenos i příjem televizního signálu nebyl nijak snadnou záležitostí. Navzdory poměrně jednoduché konstrukci prvních československých televizorů TESLA bylo třeba správně nastavit pomocí několika ovládacích prvků jas a kontrast, geometrické zkreslení, linearitu vychylování, přesnost synchronizace a gradaci obrazu. Před zahájením samotného vysílání se proto na obrazovce objevoval televizní kontrolní obrazec ‒ monoskop, který sloužil k úpravě jakosti přijímaného signálu.

 

Pět let před zahájením pokusného televizního vysílání bylo na pražské rozhlasové výstavě MEVRO postaveno v prostorách někdejšího výstaviště jednoduché televizní středisko, odkud se vysílaly záběry přímo z výstaviště i z prostranství před ním. Televizních přijímačů bylo tehdy jen pár desítek a byly zapojeny v některých obchodech a veřejných budovách.

Vzhledem k tomu, že na sklonku 40. let neexistovala v Československu součástková základna, nebylo ani možné vyrábět televizní přijímače ve větším množství. Teprve v posledním roce první pětiletky byly z nařízení vlády zahájeny práce na zavedení průmyslové výroby televizních přijímačů a pravidelného vysílání. "Je třeba připomenout, že v době, kdy pražský televizní vysílač zahájil své vysílání pravidelných zkušebních pořadů, bylo Československo mezi prvními deseti státy světa, které měly v provozu televizní vysílače."

Vladimír Sellner: Správná obsluha televizních přijímačů, 1957.

První sériově vyráběný československý televizní přijímač TESLA 4001A byl určen pro příjem vysílání na jediném (prvním) kanálu. Byl to přímozesilující televizor s 22 elektronkami a mezinosným odběrem zvuku. Signál bylo s tímto přístrojem možné zachytit pouze v okruhu 40 km kolem televizního vysílače Střední Čechy a přibližně 35 km kolem vysílače Ostrava. Použitá obrazovka měla průměru 25 cm, samotný obraz měl rozměry 15 x 20 cm. Zachycený obraz bylo možné upravit třemi ovládacími prvky pro regulaci zaostření, řízení jasu a nastavení kontrastu; čtvrtý knoflík sloužil k ztlumení nebo zesílení hlasitosti zvuku.

 

Zaměstnanci národního podniku Tesla Strašnice dokončují montáž prvního čsl. televizního přijímače. Snímek z propagační brožury vydané roku 1965 ke 45. výročí založení strašnické Tesly.

 

Kulatá obrazovka typu 25QP20 o průměru 25 cm, zabudovaná v televizoru TESLA 4001A

 

Kontrolní obrazec (monoskop) sestával z velkého množství grafických prvků: velké kružnice s gradačními stupnicemi a číslovanými klíny uprostřed, čtyř menších kruhů v rozích, malých černobílých trojúhelníčků na okrajích obrázku a sítě linií. K prvním televizorům tuzemské výroby byl sice dodáván podrobný návod, jak přístroj správně nastavit, ale dosáhnout perfektního zobrazení monoskopu na obrazovce bylo prakticky nemožné.

 

Ideální podoba monoskopu, na televizní obrazovce nedosažitelná. Fotografie z knihy Arnošta Lavante Kniha o televisi. Praha: Mladá fronta, 1955.

 

Jedna z prvních knih o základních principech televize doporučovala majitelům přijímačů jednoduchý a ve výsledku překvapivý test, který spočíval v nastavení linearity obrazu až v průběhu samotného vysílání. Když se v přestávce mezi "televizními ději" objevil na obrazovce monoskop znovu, bylo z viditelně deformovaného tvaru centrální kružnice patrné, nakolik se liší od původního odhadu.

V počátcích televizního vysílání kolísala úroveň signálu tak, že pečlivé nastavení obrazovky podle zkušebního obrazce během jednoho pořadu, už bezprostředně následujícímu vysílání obvykle nevyhovovalo. Vedle poměrně krátkého dosahu televizního signálu (zhoršovaného navíc atmosfétickými poruchami), byly nejčastější příčinou rušení příjmu rádiové vysílače, vysokofrekvenční lékařská zařízení, rentgeny, zapalování motorových vozidel, zdviže, elektrické zvonky, trolejbusy, tramvaje a vlny, odražené od nejrůznějších kovových a železobetonových konstrukcí, vysokých budov, hor anebo kopců. Odražené elektromagnetické vlny, které prošly delší cestou než vlny přímé, dopadaly na přijímací anténu později, a vytvářely tzv. duchy ‒ obraz oproti přímé vlně více či méně posunutý.

 

Příliš vysoký kmitočet řádkového generátoru

 

Obrazovka se špatně nastavenou vodorovnou synchronizací

 

Rušení příjmu interferencí

 

Obraz s nízkým kmitočtem řádkového generátoru

 

Zkušební obrazec s částečně narušenou synchronizací řádek

 

Snímky televizních obrazovek jsou z knih Arnošta Lavante Kniha o televisi (1955) a Vladimíra Sellnera Správná obsluha televizních přijímačů (1957).

 

Obrazovka televizního přijímače TESLA 4001A z tiskové reklamy odborných prodejen pražského obchodu potřebami pro domácnost je nepochybně koláží; je z ní alespoň patrný rozměr televizního děje, který mohli diváci počátkem padesátých let sledovat. V dřevěné skříni (s přední stěnou potaženou brokátem) byla zabudována kulatá obrazovka o průměru 25 cm, chráněná bakelitovým rámečkem. Samotný obraz byl o něco menší, než je školní sešit formátu A5.

 

Tisková reklama z časopisu TVAR, 1953.

 

TELEVISE — MALÉ KINO DOMA. Zápalková nálepka z roku 1954 (autorem grafiky je Vilibald Weinzettl) propagovala televizní přijímač jako malý domácí biograf. Při "promítání" se scházela nejen celá rodina, ale i sousedé. (Ještě v 70. letech říkávali starší lidé při zapnutí televizoru, že "otvírají kino").

 

Ukázky televizních zkušebních obrazů − monoskopů. Snímky z technického popisu a návodu k údržbě TELEVISNÍCH PŘIJÍMAČŮ TESLA 4001 A.

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

monoskop / televizní přijímač / Tesla Strašnice /