Hladová koruna

hladová koruna

O víkendu na přelomu května a června 1953 proběhla v Československu peněžní reforma. Nové peníze byly vytištěny v Sovětském svazu a občané si mohli vyměnit hotovost do výše tří set korun v poměru 5:1. Vyšší částky banky vyměňovaly v poměru 50:1. Vklady do výše 5.000 korun se přepočítávaly v poměru 5:1, částky do 10.000 v poměru 6,25:1. Vklady do 20.000 se měnily v poměru 10:1 a do 50.000 v poměru 25:1. Vklady nad 50.000 korun poměrem 30:1. Peníze uložené po 15. květnu se přepočítávaly v poměru 50:1. Bez náhrady byly likvidovány všechny pojistky, státní dluhopisy a cenné papíry. Zdařile utajená akce vyvolala místo radostného utrácení nové měny na sjednoceném trhu živelné vlny nepokojů po celé republice.

Měnovou reformou skončilo v Československu (po čtrnácti letech) přídělové hospodářství. Rozdíly v cenách na volném a vázaném trhu, se sjednotily; v dubnu 1954 dokonce celá řada zboží zlevnila. Chléb, který před měnovou reformou stál na vázaném trhu 8 Kčs, a na volném trhu byl dvakrát dražší, zlevnil v následujícím roce na 2 Kčs 80 haléřů. Kilogram čaje, na vázaném trhu prakticky nedostupný, stál na volném trhu 1600 Kčs; sjednocený trh jej nabízel za 300 korun. Údaje Statistické ročenky republiky Československé, 1958

Reforma však nebyla výhodná ani tak pro skutečné proletáře bez úspor, jako spíš pro samotný stát, který získal peníze spořivých občanů, výnosy vázaných vkladů a pojistek; úhrnem desítky miliard korun. (Kaplan, 2005). Komunistická strana prezentovala měnovou reformu jako likvidaci šmelinářů, profitujících z existence dvojího trhu a definitivní konec starého kapitálu. Nová československá koruna – urostlá žena, která se na jedné karikatuře z Dikobrazu (1953) vrací s plným košem z nákupu na jednotném trhu, ukazuje na starou korunu podpíranou holemi z přídělových kupónů: "Já jsem silná dost – žádné takové berle nepotřebuju."

 

Karikatury z Dikobrazu, 1953. Před novou budovou sjednoceného trhu si vítr změn pohrává s bezcennými bankovkami, které nashromáždil překupník na černém trhu.

 

Podle stranické propagandy zasáhla reforma především poslední pozůstatky starého kapitálu:

Ztracená základna bývalého továrníka Tisícislava Slamníka. Karikatura J. Žemličky z Dikobrazu 24/1953.

 

K "potrefeným" měnovou reformou měli patřit výhradně překupníci z černého trhu, sedláci, kteří zatajovali zemědělské produkty, a "bulači", tedy absentéři, bezdůvodně se vyhýbající pracovním směnám. Karikatura Leo Haase z Dikobrazu 24/1953.

 

Kresby v Dikobrazu ukazovaly měnovou reformu jako nezbytnou úpravu cesty k vyšší životní úrovni. Poslední překážky, které odstranila, představovali někdejší továrníci a jejich konta, naditá prvorepublikovým a válečným kapitálem.

 

Nesmlouvavé koště měnové reformy umetlo cestu k vyšší životní úrovni a k lepším zítřkům. Karikatura Otakara Štembery z Dikobrazu 24/1953.

 

Z druhé strany železné opony přinášely balóny docela jiný obraz reformy československé měny. Hladové koruny — letáčky v podobě nové jednokorunové bankovky — se snášely na pole a lesy jako danajský dar Sovětského Svazu v narážce na fakt, že nové peníze byly vyrobeny v SSSR. Měnová reforma je "důkaz vládní bezradnosti a bankrotu pětiletky, památka na to, oč Vás vláda okradla", tvrdil text letáčku.

 

Nová bankovka vytištěná v Sovětském svazu (1953).

 

Antikomunistický letáček, tzv. HLADOVÁ KORUNA. V roce 1953 bylo na území ČSR zachyceno 50 druhů letáků v celkovém počtu přes milión kusů; nejbohatší sklizeň přineslo asi 860 balónů v červenci: 774 715 kusů napodobenin jednokorunové státovky (Kaplan, 2005).

 

Antikomunistický letáček, tzv. HLADOVÁ KORUNA

 

"Sjednocujte své síly", vyzývala Hladová koruna československé proletáře; "Pryč s kolchozy! Trvejte na právech dělnictva! Dnes si vymáhejte ústupky, zítra svobodu!" "Je to výzva k boji, povel, abyste proti slabosti režimu postavili sílu lidu a kladli odpor jak nejlépe můžete." Proti měnové reformě se skutečně demonstrovalo: v továrních halách i na ulicích ve Strakonicích, Vimperku, Bohumíně, v Ostravě, i jinde. Plzeňští rebelové se dokonce na chvíli zmocnili městského rozhlasu, než se ozbrojeným silám (kvůli nespolehlivému útvaru Státní bezpečnosti zasahovaly v Plzni Lidové milice a vojenské jednotky) podařilo ovládnout situaci.

 

"Letáky zasílané do Československa vyjadřují zájem americké veřejnosti o blaho tamního lidu. (Z noty vlády USA vládě ČSR z 25. 5. 1954" K. Vaca, Dikobraz (1954)

 

Navzdory proroctví Hladové koruny však moc režimu neslábla; došlo naopak k zásadnímu posunu (anebo vyjasnění) ve vztahu "předvoje dělnické třídy" k samotným dělníkům. "Nesmíme vytvářet kult dělníka", prohlásil starý odborář a (od března 1953) prezident republiky Antonín Zápotocký, "jestliže se dělník dostane na druhou stranu barikády, je náš nepřítel, a tak proti němu musíme postupovat" (Kaplan, 2005).

Režim ocejchoval neposlušné v kádrových materiálech, kde záznam o stanovisku každého občana k měnové reformě spoluvytvářel "výsledný obraz" osobního profilu:

Stranický funkcionář (se starou korunou Otakara Španiela místo hlavy) při měnové reformě neobstál... Karikatura Otakara Štembery z Dikobrazu 24/1953.

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

měnová reforma / hladová koruna / antikomunistický leták / černý trh / československá koruna / karikatura / Dikobraz / šmelinář / neplnič / bulač / demonstrace