Herluf Bidstrup skicuje Čechoslováky

Pozapomenutý přítel československého lidu

Dánský karikaturista Herluf Bidstrup se během Druhé světové války definitivně přiklonil k levici. Jako člen Dánské komunistické strany se někdejší zaměstnanec sociálně demokratického tisku ocitl ve své vlasti v určité izolaci; v zemích tehdejšího Sovětského bloku byl naopak oslavován jako nezkorumpovatelný umělec s pevnými zásadami a pokrokovými názory. V poválečném Československu patřil k velmi známým a mimořádně oblíbeným kreslířům; ani ne tak pro své bojovné politické karikatury, ale spíš díky kresleným příběhům, kořeněným lehkým erotismem.

 

O cestách po Evropě publikoval Bidstrup komentované črty, svědčící o zjevných sympatiích k Sovětskému svazu a novým východním demokraciím. Souborně vydané reportáže kreslené tužkou nejsou jen sborníkem listů vytržených ze skicáku; k letmým dojmům zachyceným kresbou patří krátké dovětky, a společně s obrazem vytváří promyšlenou a ideologicky pevnou kompozici.

 

Obálka a fotografie Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift, vydané ve východním Německu v roce 1954.

 

Pro autora, který nalezl ideální prostor k vyjádření v kreslených seriálech, byly možná izolované kreslené momentky málo výmluvné. Na druhou stranu doprovodné texty k "reportážím" jen zřídka pouze rozvíjí zachycenou situaci (jako je tomu v popisech idylického života na plážích Severního moře). Většinou podléhají černobílému vidění loajálního člena komunistické strany, který v sovětské Arménii skicuje gruzínské tanečníky, zatímco v Paříži si všímá blešího trhu a kreslí nezaměstnané, rozložené na dlažbě krutého velkoměsta.

 

Pracující ženy v Sovětském svazu. Kresby Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

Nezaměstnaní v Marseille. Kresba Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

I když v kontrastu k hadrářům kapitalistických zemí portrétuje činorodé moskevské pracující, není to těžkopádná plakátová monumentalita, ale sebejistá práce virtuózního kreslíře. Zatímco tuhá muskulatura titánů práce na obrazech mnoha novopečených mistrů socialistického realismu vzbuzovala už v době svého vzniku u méně disciplinovaných straníků přinejmenším nedůvěru, živá kresba Herlufa Bidstrupa mohla slibovat naplnění nejasných tezí o novém socialistickém umění.

 

Pařížští hadráři. Kresba Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

Výběru motivů, které Bidstrup na cestách Evropou zaznamenal, dominují pracovní činnosti. Kreslíř skicuje pracující v kapitalistických zemích a v zemích sovětského bloku, aby je postavil do vzájemného a předem promyšleného kontrastu: francouzské trhovkyně vyvolávají své mlčenlivé zboží se zlostnými tvářemi, deformovanými tvrdým konkurenčním bojem, zatímco v Sovětském svazu mohou soudružky, díky pevným cenám, při nákupech tiše a klidně diskutovat.

 

"Němé ryby ze Středozemního moře jsou nabízeny k prodeji s úsilím tak hlasitým, že by jej předčilo pouze 50 000 diváků mistrovství světa v kopané." Kresba a komentář Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

Tržnice v Sovětském svazu. "Pesimisté se často obávají o životní podmínky lidí v Sovětském svazu. Takové je třeba utěšit: život na moskevských ulicích je mnohem pestřejší a rušnější, než např. v Kodani. Na moskevských ulicích se prodávají mražené potraviny, soda, ovoce, atd." Kresba a komentář Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

Ani v Československu, které se počátkem padesátých let měnilo v ocelářskou velmoc, nebyla o zaměstnání nouze. Všichni občané, píše Bidstrup ve své reportáži, mají právo na práci, která je ve znárodněných továrnách řízena pětiletým plánem. Pracující pobírají pravidelný měsíční plat ve výši jednoho tisíce korun, který bez problémů pokryje nezbytné životní náklady. A dokonce ani matky bez stálého zaměstnání nestrádají. Československo je zkrátka zemí strdí a mléka:

 

"Cikánské dítě netrpí nedostatkem mléka, které bylo způsobeno mizernou loňskou sklizní. Ambulantní mlékárna jeho vlastní matky je schopná dodat mléko kdykoliv a kdekoliv." Kresba a komentář Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

"Zatímco v západních zemích nezaměstnanost roste, v Československu je pracovních sil nedostatek. Z dopravních policistů se stávají policistky, číšníci jsou nahrazováni servírkami, a v tramvajích kontrolují cestujícím jízdenky ženy, což jsou práce vyhrazené v Dánsku pouze Pánům Tvorstva."

 

České ženy. Kresba Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

Stojí za zmínku, že profesor Václav Černý pokládal právě tyto známky ženské emancipace za doklady zhoubného působení nového režimu: "Česká rodina se nezadržitelně rozkládala. Režim ji políčkoval z obou stran, přiletěla jí facka úplné socialistické emancipace ženy: Do práce, socialistická ženo, nová společnost tě potřebuje, nic ti nebude odepřeno, všechna povolání jsou ti otevřena!", píše prof. Černý v Pamětech: "Když jsem poprvé potkal dívky v uniformách esenbačky a vojačky a viděl ženskou četu cvičit s puškami pod velením kaprála, když jsem poprvé spatřil staré umouněné zednice podávat na stavbě, urážlivý omyl takto pojaté emancipace mne zděsil, ženu tu "zrovnoprávňovali" k úkonům, které na věky neměly, nesměly být její, jsou to přece úkony, práce, řemesla a funkce, které vyhrazuje ve společnosti chlapovi nikoliv nějaká mužská sociálně právní povýšenost, nýbrž sama přirozenost ženy a specifičnost jejího poslání ve společnosti." (Václav Černý, Paměti 1945 - 1972, s. 311-312)

 

Turisticko optimistický pohled na československou situaci raných padesátých let dokládá i svědectví o náboženské toleranci: Bidstrup skicuje v nejmenovaném pražském kostele muže a ženu klečící před oltářem, a výjev považuje za jasnou odpověď pomluvám západních štváčů, že komunisté pronásledují věřící.

 

"Navzdory tvrzení reakčních západních kazatelů, že se komunisté v nových demokraciích snaží vymýtit křesťanství, nic nebrání hospodyňce nebo uspěchanému obchodníkovi, aby v některém pražském chrámu nestrávil tichou modlitbou několik minut." Kresba a komentář Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

Pokud měl Bidstrup příležitost vidět propagandistický kvazidokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950), v němž Státní bezpečnost předvedla mechanismus, kterým údajně číhošťský farář Josef Toufar manipuloval s křížem na oltáři, musel jen litovat pomýlených konzervativců, kteří padají na kolena před modlou, ovládanou přes Prahu a Řím rukama amerických imperialistů.

 

Bidstrupova proslulost v poválečném Československu byla srovnatelná s oblibou dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Bidstrup svého krajana připomněl skicou školní knihovny, a komentářem, v němž vyzdvihl jeho "neamerické pohádky" proti západnímu moru násilnických komiksových sešitů.

 

"V pražských Domech dětí mají kromě hřišť i knihovny, v nichž nenajdete krvavé Supermany ani Tarzany, ani jiné sadistické produkty zdivočelé západní kultury. Dětem nechybí, a jak se zdá, jsou zcela spokojeny s neamerickými pohádkami Hanse Christiana Andersena." Kresba a komentář Herlufa Bidstrupa z knihy Reportagen mit dem Zeichenstift (1954).

 

Bidstrup, který se o sekvenční narativy zajímal, a psal o komiksu do komunistických novin Land og Folk, byl jistě dobře informován o kampani, vedené ve Spojených státech proti detektivním a horrorovým komiksům. Ve východních demokraciích takové "svádění nevinných" vyřešila cenzura tzv. brakové literatury, a estetická výchova, která sice bazírovala na figurálním realismu, jaký okouzloval mládež na obou stranách železné opony, ale v zemích sovětského bloku byl korigován úzkým okruhem povolených, ideově správných témat.

Bidstrupovy estetické názory podmínila sice jeho politická orientace, ale formovalo je už rodinné zázemí (byl synem vyhledávaného kodaňského malíře dekorací), a rovněž klasické akademické vzdělání (vystudoval malbu na kodaňské Královské akademii, u dánských impresionistických malířů Sigurda Wandela a Karla Jørgensena). Ačkoliv se později k malbě vracel, nikdy své obrazy (krajiny a městská zákoutí) na veřejnosti nevystavoval. Už během studií začal kreslit karikatury, a humoristickými kresbami, precizními v jednoduché nestínované lince, také jako dvacetiletý debutoval v roce 1932 v Berlingske Tidende (dánském listu, který patří mezi nejstarší evropské deníky. Vydávat jej začal královský tiskař M. Berling už v roce 1749. Do loňského roku se tento středopravicový list nazýval Berlingske Tidende, t.j. "novinky M. Berlinga").

Od roku 1936 byl Bidstrup ceněným a velmi produktivním zaměstnancem dánské sociálně demokratické strany. Pro stranický tisk, noviny Social-Demokraten (Sociální demokrat), kreslil denně politické karikatury, a v nedělní příloze - tak, jak to bylo obvyklé v americkém a západoevropském tisku - uveřejňoval celostránkový komiks. Obvykle šlo o vypointované obrázkové příběhy beze slov.

 

Trpitelka. Nedatovaná kresba Herlufa Bidstrupa ze slovenského vydání knihy Dravo i hravo (1958). Vyprávění připomíná zlatou éru "němých" obrázkových příběhů – práce kreslířů z okruhu francouzské revue Le Chat Noir (Theophile-Alexandre Steinlen, Adolphe Willette) nebo díla německých přispěvatelů Fliegende Blätter (Wilhelma Busche nebo méně známého Emila Reineckeho).

 

Umělecké pochoutky. Nedatovaná kresba Herlufa Bidstrupa ze slovenského vydání knihy Dravo i hravo (1958).

 

Ve Spojených státech se během 30. let někteří kreslíři komiksových stripů vyrovnávali s příklady dynamického filmového střihu a odvážných kamerových jízd. Bidstrupův zájem o kinematografické studie výrazu neměl ovšem nic společného s tématy amerických akčních comics. Mnohem blíž měl Bidstrup k americkým satirikům, jako byl Cliff Sterrett:

 

Cliff Sterrett: POLLY AND HER PALS. Nedělní stránka z května 1937.

 

Od poloviny 30. let se Bidstrup stal vyhledávaným ilustrátorem moderní i klasické beletrie a dětských knih; kreslil také satirické plakáty a jeho politická orientace se posouvala stále více vlevo. K pravděpodobně první zásadní roztržce s dánskou sociální demokracií došlo v roce 1936, kdy zaměstnavatelé zakázali ve svém tisku publikovat karikatury politiků Třetí říše. Tehdy se ještě se sociálními demokraty nerozešel nadobro. V roce 1943, i přes písemný zákaz účasti na jakékoliv ilegální odbojové práci, kreslil karikatury, které se volně vkládaly do výtisků Sociálního demokrata.

Po Druhé světové válce se Bidstrup stal členem Dánské komunistické strany, a od roku 1945 pracoval jako loajální satirik v komunistickém listu Land og Folk (Země a lidé, deník dánské komunistické strany, který vycházel v letech 1945 až 1990. Zanikl s rozpadem Sovětského svazu). V listu Land og Folk uveřejňoval prosovětské aktuality z mezinárodní politiky. Bidstrup je v současné době znám právě satirami na prohnilý kapitalistický Západ; kresbami plnými konvenčně obtloustlých boháčů, vychrtlých a zlovolných imperialistických skřetů a karikaturami protagonistů dánské, západoněmecké nebo americké politiky.

 

Kresba z pravidelné rubriky Dagens Bidstrup, v níž pro komunistický list Land og Folk Bidstrup glosoval politickou situaci. Ze slovenského vydání knihy Dravo i hravo (1958).

Vstup Dánska do NATO. Kresba z pravidelné rubriky Dagens Bidstrup, v níž pro komunistický list Land og Folk Bidstrup glosoval politickou situaci. Ze slovenského vydání knihy Dravo i hravo (1958).

 

Přinejmenším polovinu jeho nesmírně rozsáhlého kreslířského díla přitom tvoří společenské satiry, romantické idylky a momentky, v nichž důležitou roli hrají motivy dítěte, odkazující ke snům o šťastném životě v rodící se socialistické společnosti. "Za jeho uměním se neskrývá sen, ale je v něm ukryta jistota budoucnosti", napsal v roce 1954 o Bidstrupově umění Harald Rue v předmluvě ke knize Reportagen mit dem Zeichenstift, která je sborníkem komentovaných skic z cest po Evropě.

Doboví recenzenti oslavovali Bidstrupovu schopnost vystihnout v geniální zkratce a čistě obrazovou řečí to, na co by politický komentátor spotřeboval několik odstavců nebo dokonce celý úvodník! Narativní kresby byly naivně považovány za obrázkový jazyk, "celosvětově srozumitelnou mateřštinu" všeho lidského pokolení, k níž "nejsou zapotřebí slovníky ani gramatika", jak se můžeme dočíst v předmluvě ke slovenskému vydání knihy Dravě i hravě z roku 1958.

Ačkoliv Bidstrup nehovořil žádným domněle dokonalým jazykem obrazů, bezvadně ovládal osvědčené konvence humoristické kresby, jejíž moderní podobu začal ve své kreslené literatuře zkoumat švýcarský umělec a pedagog Rodolphe Töpffer v první třetině 19. století. Bidstrup je severským dědicem švýcarsko-francouzské školy vyprávění v obrazech; a lze říci, že to byly právě jeho apolitické kreslené příběhy, které v poválečné Evropě dosáhly největší obliby. Ve východním Německu, v Československu nebo v Sovětském svazu vycházely Bidstrupovy komiksové příběhy beze slov v knižních souborech.

 

Letní idyla. Nedatovaná kresba Herlufa Bidstrupa ze slovenského vydání knihy Dravo i hravo (1958).

 

Bidstrupova proslulost vrcholila v padesátých letech, kdy kreslíř cestoval po zemích socialistického tábora; několikrát navštívil Československo, a znal se s tuzemskými autory kresleného humoru. V archivu Jaroslava Maláka se dochovala fotografie ze setkání v redakci Dikobrazu:

 

Jaroslav Malák (zcela vlevo), Václav Jelínek, dánský karikaturista Herluf Bidstrup, neznámý tlumočník, Karel Vaca a Evžen Seyček v redakci Dikobrazu. Nedatovaný snímek z padesátých let.