Pozor na škodnou!

Zemědělské plakáty

Ve druhé polovině roku 1953 prohlásil soudruh Zápotocký na několika veřejných schůzích, že nikdo nesmí být v Jednotném zemědělském družstvu držen násilím. Tomu, kdo chce odejít, nesmí nikdo bránit, tvrdil prezident. Apeloval přitom na rolníky, aby si uvědomili, že družstvům patří budoucnost.

Kritický stav družstevního hospodářství vedl v roce 1955 k vyhlášení nové vlny hromadné kolektivizace, která měla skončit o pět let později dovršením výstavby základů socialismu. Utrpení rolníků, spojené s likvidací soukromého sektoru, dokumentují dochované "poznatky", které získala Státní bezpečnost ze zadržené korespondence. V jednom zachyceném soukromém dopise, odeslaném v září 1957, psal rolník J. V. z Plzeňska: "Byli jsme na hřbitově, Anča se tam naplakala, udělali u nich JZD a ona tak pole a koně měla ráda, a Pepa, když jsme šli od hrobu u vrat se dal do takového pláče, že jsme mysleli, že z toho omdlí, už nemohl, než vzdychal a za srdce se držel, plakali jsme všichni. Vzpomněl si jistě, co se maminka nadřela a našetřila, aby měli kousek pole, a teď přijdou a vezmou si to, ať chceš nebo ne." [Kaplan, 2005]

Vedle úředních materiálů, soukromé korespondence a vzpomínek patří k dochovaným dokladům války o kolektivizaci z druhé poloviny 50. let plakáty rozmnožované některou z "lihových" reprografických technik (cyklostyl, ormig).

 

Ten nečte zemědělskou literaturu! Plakát vyrobený kolem roku 1955. Rozmnožen byl patrně ormigem, reprodukční technikou využívající speciální barvicí papír, pokrytý na jedné straně fialovou (zřejmě anilínovou) barvou. Na matrici se dalo psát a kreslit tupým nástrojem.

 

Kresba použitá na plakátu připomíná práci Otakar Štembery, specialisty na bojovnou stranickou satiru, od počátku přispěvatel Dikobrazu a redakčního kreslíře deníku Práce. Leták ukazuje "zlého ducha vesnice" jako reakcionáře, jenž se raději bude dřít sám s kosou, než aby vstoupil do společenství mechanizovaného družstva a seznámil se s pokrokovými poznatky. Autorství jiného plakátu z Plzeňska lze s jistotou přičíst tamnímu výtvarníkovi Josefu Jíchovi:

 

Zemědělství bez strojů a odborné literatury je jako člověk bez mozku. Plakát Jana Jíchy z poloviny 50. let.

 

"Do JZD z rolníků nechce žádný. Také tam ještě nejsme a míníme se držet, dokud nám nevezmou to poslední. Výdělek tam k životu není a umřít můžeme i tak." ... "Víš, ale v tom JZD se nikde nevydělá, když se podíváš na ty lidi, jak jsou oškubaní, tak se mi ani žít nechce a mohla bych odejít na hodinu..." "...už jsme v tom blahobytu rok a nahospodařili jsme tak na slanou vodu, je to k pláči. Lidi se hádají a pláčou, děti chtějí jíst, šatstvo, není na to, je to hrozné, kdy se dočkáme vysvobození, my už asi ne..." (Ze zadržené korespondence družstevníků a rolníků z roku 1958)

 

POZOR NA ŠKODNOU. Leták formátu A4 s obrázkovým seriálem, odhalujícím potměšile podvratnou práci vesnického boháče.

 

Důkazy stále se zvyšující úrovně. Leták z Domažlicka, 1956.

 

V letech 1955—1958 vzniklo více než pět tisíc nových družstev, která existovala už v 80% obcí. Nejsilnější sociální skupinu tvořili na vesnici v této době tzv. kovorolníci, lidé s dvojím příjmem: ze zaměstnání v průmyslu a z vlastního malého hospodářství (s výměrou půdy menší než 2 ha). Po roce 1955 odmítali právě kovorolníci vstupovat do nových družstev. Poznatky z "kontrolované korespondence" zachytili nejen kritické hlasy, stížnosti a zoufalé příběhy. "Malý lidi toho neužili", psal rolník z Vranovic v roce 1957 o životě na vsi, "jen samé dření u sedláka a dnes máme všichni stejně a tak je to dobře." [Kaplan, 2005]

 

Senoseč a žně 1955. Výzva ke sběru pivních lahví.

 

Letáky byly pravděpodobně vyrobeny na rozmnožovacím stroji ORMIG pražské firmy Hamann. V poválečném Československu představoval ORMIG nejdostupnější a nejlevnější způsob rozmnožování dokumentů. Obrazy nebylo třeba na matrici ORMIGU rýt nebo škrábat: nákresy se vytvářely tužkou. Lihově hektografickým procesem, tzv. "ormigováním", bylo možné z jedné blány vyrobit 200 až 400 otisků; za hodinu mohl ORMIG reprodukovat 1000 kopií až devíti barvami naráz.

"Od denních rozkazů u vojenských útvarů až po mnohastránková odborná pojednání je ORMIGOVÁNÍ známo jako nejlevnější způsob rozmnožování vůbec. Stroj ORMIG typ 120 je nyní vyráběn v Československu s krátkými dodacími lhůtami." Tisková reklama v časopisu TYP z roku 1948.