Letiště Praha — Měsíc

Dokumentární fotografie a kreslený humor ve Dvacátém století

Letiště Země - Měsíc

Na konci roku 1959 vyšel první z řady populárně vědeckých sborníků Dvacáté století. Připravila jej Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí jako výroční přehled "všeho, co kladně mění, zlepšuje a obohacuje lidský život u nás i ve světě". Články z oboru výpočetní techniky, astronautiky, plicního lékařství, archeologie nebo atomové fyziky doprovází dokumentární, portrétní a žánrové snímky, mikrofotografie i fotosky. Tento materiál je doplněn, (možná i proto, že se Dvacáté století mělo stát "ozdobou knihovny" nejen obsahem, ale též úpravou), kresbami tři ilustrátorů - Jaroslava Kándla, Miloslava Troupa a Dobroslava Folla. Fotografie a kresby sice představují standardní doprovod (populárně) vědeckých textů, avšak ve Dvacátém století nenajdeme výhradně ilustrace, jejichž úkolem je zvýraznit nejasné informace technických obrazů. Vedle schémat, map, tabulek nebo grafů jsou zde i čistě dekorativní viněty a karikatury.

Dobroslavu Follovi byly svěřeny ilustrace k článkům o cestách do vesmíru a kybernetice. Podobné náměty si Foll, zakládající člen umělecké skupiny RADAR, oblíbil i ve své volné tvorbě. Dokázal je podat jako technickou kompozici, v naturalistickém detailu i v humoristické kresbě. K článku inženýra Valacha "První československý samočinný počítač" nakreslil Dobroslav Foll schematický řez čtyřmi místnostmi sálového počítače i skicu, na níž jsou volně naznačené segmenty propojeny rudými liniemi elektrického vedení. Text docenta Svobody o počítačových simulacích zvířecího a lidského chování doprovodil kresbami, které se uchylují k "humorné nadsázce". Ve Dvacátém století jsou sice důsledně odděleny od fotografií, ale najdeme je v jejich bezprostřední blízkosti. Jeden kreslený vtip ‏‒ umístěný vedle snímků z nitra samočinného počítače ‏‒ ukazuje tento "triumf vědy" jako pokojíček, v němž vložená data nezpracovává operační jednotka, ale operátoři, obklopení hromadou slovníků a encyklopedií.

 

Dobroslav Foll

Série reléových panelů. Snímek z nitra prvního československého samočinného počítače (SAPO)

 

Dobroslav Foll

Follův "čínský pokoj", navržený dlouho před proslulým argumentem Johna Searla.

 

Podle svědectví fyzika a marxistického filozofa Arnošta Kolmana přestala být Wienerova kybernetika teprve v polovině padesátých let považována v Sovětském svazu (a následně i v jeho satelitech) za buržoazní pavědu. Jistá nedůvěra k aplikacím matematické logiky se ale udržela po celá padesátá léta. Follova místnost s operátory, ukrytými v triumfu vědy, počítači, jistě není ekvivalentem Searlova proslulého myšlenkového experimentu nebo dokonce argumentem proti názoru, že manipulace se syntakticky definovanými jednotkami podle striktně formulovaných syntaktických pravidel zpřístupňuje zároveň jejich eventuální sémantiku. Kresba nicméně vyjadřuje pochybnosti milovníka strojů přímo ovládaných člověkem (prostřednictvím volantu, řadící páky atd.) nad zařízením, s nímž lze komunikovat pouhým stiskem tlačítka.

 

Největší část Follových příspěvků pro Dvacáté století odpovídá jeho dlouholetému zájmu o letectví a kosmonautiku. Blok textů o prvních krocích člověka do vesmíru ilustroval Foll barevnými kresbami Letiště Praha — Měsíc a Meziplanetární zastávka na Marsu. Ve shodě s Follovým okouzlením letadly a raketami jsou obě prodchnuty optimismem. Letový dispečer vydává poslední pokyny posádce kosmické lodi startující z Ruzyňského raketodromu, pláště raket se lesknou, rudé písky vzdálené planety brázdí stopy pozemských dobyvatelů... jen astronaut v popředí druhé kresby má nápadně zelený obličej. Možná je to způsobeno zabarvením hledí přílby (kterou Foll na jiné ilustraci srovnává s rytířským brněním), jež má filtrovat nebezpečné záření. Na druhou stranu, Dobroslavu Follovi se poměrně často dařilo napojit vážnou situaci humorem, takže si můžeme dopřát i jiné čtení zobrazené situace.

 

Dobroslav Foll

 

Regulérním kresleným vtipem se Foll pokusil odlehčit článek o prvních zvířecích kosmonautech. Na jedné kresbě ukazuje pejska, který postává před uzenářským krámkem s nápisem PSY VODITI ZAKÁZÁNO, pochechtává se a myslí si: "oni zas nemohou do sputníka!"

 

Dobroslav Foll

 

Uštěpačná poznámka odkazuje k stísněným podmínkám v kabinách prvních sovětských raket. Ačkoliv v padesátých letech existovaly filmové záznamy dlouhodobé izolace budoucích kosmonautů nebo televizní záběry pokusných zvířat ve stavu beztíže, fotografie v první ročence Dvacátého století ukazují veselé psí astronauty ‏‒ před startem i vedle poničené rakety po přistání. Je tu také Lajka ‏‒ fenka, která v roce 1957 zemřela ve druhé sovětské umělé družici Země. Snímek pejska očichávajícího miniaturní přístroje, které měly za letu zaznamenávat srdeční činnost na vzdálenost více než tří tisíc kilometrů, doprovází článek "Lidé se připravují k cestě do vesmíru".

 

Dobroslav Foll

Lajka už dobře zná ty miniaturní přístroje, které mají za letu zaznamenávat srdeční činnost, dýchání, krevní oběh i sebemenší pohyb.

 

Sovětský novinář v něm rozmlouvá s členem Akademie lékařských věd SSSR o pokusech se zvířaty vyslanými do kosmu. Dnes víme o tom, co se s Lajkou stalo, jen o málo víc, než věděli čtenáři Dvacátého století. Sovětští vědci se výsledkem letu nijak netajili; jen o něm neříkali nic určitého. Čtenáře stačilo ujistit, že Lajka "měla po celou dobu pozorování jak vodu tak i potravu vysoké kalorické hodnoty". Na "invektivy zahraničního tisku", který psal o neodůvodněném a krutém pokusu, odpověděl akademik Černigovský poukazem k velikému cíli ‏‒ bezpečné cestě člověka do vesmíru. Také v předmluvě ke Dvacátému století se říká, že není vyššího a ušlechtilejšího cíle, než pracovat pro štěstí lidu. Platilo to nejen pro brigádníky na stavbách socialismu, ale též pro příslušníky poražených tříd v uranových dolech a zvířátka v laboratořích. Psi, říká sovětský vědec, byli vždy věrnými pomocníky člověka na jeho cestě za poznáním. A jejich pán se jim za to také odvděčil ‏‒ postavil před Ústavem experimentálního lékařství v Leningradě pomník věnovaný psu. Také Dobroslav Foll postavil skromný, papírový pomníček nejrychlejšímu letci na světě: v první z Knížek pro chytré děti. Lajku od té doby znaly snad všechny československé děti. Její sláva zastínila i ostatní psy, kteří měli tu smůlu, že se do sputníků vešli.

 

Dobroslav Foll

Nejtychlejší pes světa. Ilustrace Dobroslava Folla ke knížce Jiřího Růžičky NEJ NEJ NEJ.

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

dokumentární fotografie / kreslený humor / Dvacáté století / Dobroslav Foll / sputnik / Lajka / pomník psu