M. SASEK se vrací domů

O českém umělci Miroslavu Šaškovi, kterého proslavily portréty světových metropolí.

M. SASEK se vrací domů

Zatímco v americkém animovaném filmu, v komerční ilustraci a užité grafice sílil koncem 40. let zájem o moderní umění, v zemích, které se po Druhé světové válce ocitly ve sféře sovětského vlivu, začal být odkaz avantgardy považován za podezřelé skladiště přežitých "formalismů". Navzdory mocenským tlakům na homogenizaci národní kultury, která se měla obrátit k příkladu lidových řemesel a poučení hledat v akademické malbě 19. století, začalo ve druhé polovině padesátých let i v socialistickém Československu docházet k podnětným fúzím mezi abstraktními tendencemi moderního malířství a realistickým zobrazováním. V té době už v západním užitém umění představovaly nejrůznější adaptace meziválečné moderny značně široký proud, k němuž výrazným způsobem přispěl i český umělec Miroslav Šašek (1916―1980).

 

Na sklonku padesátých let dokázal zajímavým (a velmi úspěšným) způsobem skloubit cit pro realistický detail jak se smyslem pro humor a karikující nadsázku, tak i s poučením moderní malbou.

 

Ilustrace M. Šaška z knihy This is Israel (1962).

 

Když v roce 1947 začal studovat na École nationale supérieure des Beaux-Arts, měl za sebou školu architektury na pražské ČVUT, malířské školení u Oldřicha Blažíčka, i celou řadu ilustrovaných knih. Po únorových událostech roku 1948 se už do Československa nevrátil. Zůstal v Paříži, kde se živil se jako architekt a reklamní grafik. V padesátých letech byl zaměstnán v mnichovské redakci Svobodné Evropy, a ve volném čase maloval. O svých plátnech, která považoval za nejdůležitější část vlastní práce, měl později prohlásit, že jsou „šedá a černá – velmi smutná, jako je život sám‟. (Údajná Šaškova slova cituje text na přebalu knihy Stone is Not Cold, New York: Citadel Press, 1961)

 

Obálka a jedna stránka z knihy Benjamin a tisíc mořských ďasů kapitána Barnabáše (1947), v níž M. Šašek spojil kresby s kaligrafickým textem.

 

Na podzim roku 1957 odcestoval do Paříže, odhodlaný začít pracovat na nové ilustrované knížce. V dopise Haně Šklíbové, kolegyni z mnichovské redakce RFE, si postěžoval na mlhavá rána a psí zimu: "Bude to pravděpodobně ošklivá zima po všech stránkách. V pokoji mám jedno mizerný okno a prsty mně mrznou. Jak mám vůbec něco nakreslit?" (Hana Šklíbová: In memoriam M. Šašek. Nedatovaný přepis vysílání RFE, obsahující úryvky z korespondence s M.Š. o Paříži, Římu a Edinburgu. Text je uložen v pozůstalosti M. Šaška.)

 

Šestibarevným ofsetem tištěné ilustrace M. Šaška ke knize Gabriela Chevalliera Zvonokosy (1948).

 

Během následujícího roku nicméně práci dokončil, a když kniha This is Paris v roce 1959 vyšla v londýnském vydavatelství W. H. Allen, překvapila výrazným stylem, barevností, vizuálním a slovním humorem děti i dospělé. Z rozhovoru, který uveřejnilo exilové České slovo (U portrétisty velkoměst. Rozhovor Františka Tomáše s Miroslavem Šaškem. České slovo, 2. 1. 1961), je zřejmé, že průvodce svým milovaným městem plánoval už pro Kuncířovo nakladatelství. Zatímco tehdy, na sklonku 40. let, mělo jít o ilustrovaný popis vybraných pamětihodností, o deset let později vzniklo pestré obrazové album, jímž se Šašek přihlásil k internacionálnímu proudu modernou poučené ilustrace. V Šaškově Paříži jsou věrné portréty architektury vetkány do sítě odkazů na francouzské malířství: stavby vyrůstají ze záplavy skvrn, upomínajících na Seuratova plátna, a ve tvářích Pařížanů se občas mihne vzpomínka na portréty Amedea Modiglianiho.

 

Pařížský bleší trh, kde se dá pořídit vše, od trumpety nebo periskpu až po africké kopí. Ilustrace M. Šaška z alba This is Paris (1959).

 

Po průvodci Paříží následovalo ještě v roce 1959 album This is London. Na dalších šestnácti titulech pak Šašek pracoval až do roku 1974. Knihy vycházely v mnoha jazykových mutacích a ve statisícových nákladech. Ačkoliv se vizuální styl ilustrovaných průvodců během následujících patnácti let nijak dramaticky neměnil, Miroslav Šašek nepřestával promýšlet a balancovat dynamický vztah mezi výrazně stylizovanou grafickou zkratkou a popisnou věrností předloze. "Detaily jsou pro děti velmi důležité", prohlásil v rozhovoru na konci 60. let. "Pokud má budova 54 oken a já jich místo toho namaluji pouze 53, můžu očekávat záplavu dopisů. Děti dnes ví všechno – svět je mnohem menší. Pamatuji si, když […] si můj syn prohlížel mé skicáky. Bez jediného slova nápovědy poznal, že toto je raketa Apollo, tohle je odpalovací rampa, tamhle to je… Nemohl jsem tomu uvěřit! Dnešní děti mi občas přijdou neuvěřitelné. Když jsem byl mladší, nikdo necestoval. A to je důvod proč i ten nejednoduší detail je nejdůležitější.“ (Lee Beneth Hopkins Books Are by People: Interviews With 104 Authors and Illustrators of Books for Young Children. New York: MacMillan Publishing Company, 1969)

 

Miroslav Šašek při práci na knize o Benátkách. Snímek z počátku 60. let.

 

Stovky nadšených dopisů, které dostával od dětí z celého světa, svědčí o úspěšném začlenění popisných detailů do pestrého rejstříku abstrahovaných tvarů. Západoevropští a američtí čtenáři na Šaškovy knížky nezapomněli ani poté, co jejich autor v roce 1980 zemřel, a zájem nakladatelů o nová vydání "průvodců" načas pohasl. V posledních desíti letech začala alba ze série This is… vycházet znovu, a zdá se, že zdaleka nejsou jen zdrojem nostalgických vzpomínek na moderní metropole šedesátých let, ale také slabikářem brilantního a stále živého vizuálního jazyka.

pavel ryška (z textu pro 37. číslo časopisu Živel)

 

Ilustrace M. Šaška z knihy This is Australia (1970).

 

Šaškovu práci nyní začínají objevovat i současní čeští umělci. K jeho odkazu se hlásí ilustrátor a grafik Jan Šrámek, který zároveň v rámci doktorského studia na Fakultě výtvarných umění v Brně píše dizertační práci o československé ilustraci 50. a 60. let.

Rozhovor Pavla Ryšky a Jana Šrámka o českém umělci Miroslavu Šaškovi, kterého proslavily portréty světových metropolí, najdete v 37. čísle časopisu ŽIVEL.

 

> This is M. Sasek

> Nadační fond Miroslava Šaška