Živá hmota

Živá hmota

K politickým úkolům socialistické vědy patřilo hledání důkazu, že život nebyl stvořen, ale postupně se vyvinul z hmoty. Velmi slibně vypadala teorie, kterou už ve dvacátých letech rozpracoval sovětský biochemik Alexandr Oparin. Předpokládal, že chemickými reakcemi nejprve vznikly z jednoduchých anorganických látek organické sloučeniny a ty se pak postupným vývojem přeměnily na první buňky. Úspěšná výstava o vývoji vesmíru, země a člověka prezentovala v roce 1952 Oparinovu hypotézu jako velký epický příběh Země, která po odtržení od Slunce bloudila miliony let pustým vesmírem.

 

Další videa z cyklu Přežitky byla k vidění v brněnské Galerii TIC. Příběhy sledují stopy méně známých praktik i proslulých fenoménů poválečného Československa.Přežitky si všímají rostoucí obliby umělé výživy ze sušeného mléka na úkor kojení, obláčků cigaretového kouře jako relevantních ukazatelů stoupající životní úrovně nebo šíření zpráv o nálezu takzvané „živé hmoty“, která měla na počátku padesátých let zdiskreditovat v zemích sovětského bloku genetiku. Některé z těchto jevů byly už ve své době považovány za anachronismy, a všechny dříve nebo později vyvolaly silnou reakci. Společenský pohyb je vyplavil na okraj zdánlivě stejnoměrně proudícího času, kde by je rád zanechal jako relikty jednou provždy překonané minulosti. Přežitky nicméně vykazují odlišný rytmus a totalitu času popírají ve zvláštních spojeních opakování a odlišnosti.

 

pavel ryška