Komiks s Háčkem a Čárkou

Vícedílné anekdoty kreslil Jaroslav Malák už během padesátých let pro Dikobraz. Později publikoval krátké obrázkové příběhy ve Větrníku, nebo v Revue Smaragd, a dvě akční sekvence uplatnil také na předsádkách prvního českého vydání Neználka na Měsíci v roce 1968. Až do začátku sedmdesátých let se však komiksem nijak zvlášť nezabýval. Nejen proto, že v redakcích příliš velká poptávka po seriálech nebyla, ale také z toho důvodu, že jej víc než vyprávění příběhů zajímalo vymýšlení slovních hříček a vizuálních gagů, soustředěných do jediného obrazu, jenž měl čtenáře přivést „k samostatnému pochopení vtipu, k zamyšlení nad ním a často i k dotvoření“.[1]

Nejlépe se to dařilo kresbám, které představovaly běžné (nebo alespoň známé) situace, v nichž se usadilo něco nepatřičného. V jedné takové scéně musela manželská dvojice zaparkovat vůz u krajnice vedle dopravní značky, připomínající výstrahu před „jiným nebezpečím“, protože celou vozovku zablokovala trojrozměrná verze symbolu, znázorněného na ceduli. Zatímco žena zůstala sedět v autě, řidič vystoupil, došel k podlouhlému otvoru v čelní stěně pyramidy, opřel se o jeho zaoblený okraj a zůstal s otevřenými ústy zírat do tmy. Kresba se dala interpretovat jako narážka na administrativní zásahy do kulturního provozu, ale také ji bylo možné považovat za výraz existenciální úzkosti. Podobné „vtipy“ vycházely i v dětských časopisech. Na obálce zábavného měsíčníku pro mládež Pionýr se v dubnu 1966 objevil obrázek výpravy polárních badatelů, kteří se saněmi a psím spřežením právě dorazili do cíle své cesty, aby na místě zemského pólu našli obrovský ventilek, ledabyle převázaný kouskem provázku. Absurdní situace mohla vést k zábavné představě Země, divoce poletující vesmírem jako balónek, z něhož prudce uniká vzduch, i ke skličujícímu poznání, že každé úsilí je na této planetě dost nejistým podnikem, při němž nám může každou chvíli zmizet pevná půda pod nohama.

 

Kresba Jaroslava Maláka, druhá polovina šedesátých let.

 

Kresba Jaroslava Maláka na obálce časopisu Pionýr, 1966.

 

Když v roce 1968 dospěly události pražského jara k pozastavení cenzury, mohl také Jaroslav Malák publikovat autorské obrazové komentáře k nejrůznějším aktualitám – od rehabilitací obětí politických procesů padesátých let až k diskusím o demokratizaci komunistického režimu. Přesto, že se na uskutečnění československé cesty k socialismu díval dost skepticky, podporoval reformní politiky a po srpnové okupaci kritizoval sovětské agresory. Po nástupu takzvané normalizace nebyl sice zařazen k „antisocialistickým živlům“, ale výrazně se zúžily možnosti uplatnění, omezené v podstatě jen na tiskoviny pro děti a mládež.[2]

 

Kresba Jaroslava Maláka, Mladý svět, 1968.

 

Jaroslav Malák, obrázkový příběh z časopisu Větrník, 1969.

 

Zatímco v předchozích letech uveřejňoval Jaroslav Malák v dětských časopisech jednotlivé vtipy, v nové situaci musel své aktivity rozšířit a pustit se do kreslení seriálů, které se během druhé poloviny šedesátých let staly žádanou součástí periodik. Háček a Čárka se poprvé objevili v září 1972 na obálce Sluníčka. Ačkoliv se jednalo o časopis určený předškolákům, první epizoda nebyla zrovna běžným obrázkovým příběhem pro nejmenší. Představila totiž dvojici dětí, které si uvědomovaly, že účinkují „v nějakém seriálu“. Čárka se v něm dokonce zdráhala vystupovat, dokud ji Háček nepřesvědčil, že si všechno zařídí podle svého. Nezvyklou metatextovou hru s ingrediencemi komiksu navíc doprovázely poměrně velké porce rukopisného textu, s nímž si začínající čtenáři nedovedli sami poradit. Kresby dodnes vyzařují radostnou atmosféru, ale z odstupu bezmála padesáti let mají přece jen blíž k absurdnímu humoru šedesátých let, než k pozdějšímu „veselému obrázkovému čtení“ z knihovničky Čtyřlístku.[3]

 

Jaroslav Malák, Háček + Čárka, Sluníčko, 1972.

 

Jaroslav Malák, Háček + Čárka, Sluníčko, 1972.

 

Jaroslav Malák, obrázkový příběh z časopisu Větrník, 1969.

 

Jaroslav Malák, Háček + Čárka, Sluníčko, 1973.

 

[1] „Polylegran. Silvestrovská příloha pro ty, kteří neumějí číst“. Mladý svět 1, 1959, č. 52, s. 10.

[2] Výjimkou byl seriál Břetislav a Jitka, který v roce 1973 vycházel v týdeníku Ahoj na sobotu. Romantická komiksová novela sledovala v padesáti epizodách osudy mladého páru od seznámení, přes zařizování společné domácnosti, až k početí prvního dítěte.

[3] V roce 1974 začal Jaroslav Malák podle námětů Petra Chvojky kreslit seriál Polda o Olda. Příhody klučiny ze sídliště a skřítka, který se uměl proměnit v nejrůznější předměty i živé bytosti, jej zaměstnávaly bezmála dvacet let.

 

Ukázka z knížky „Jaroslav Malák. Komiks s Háčkem a Čárkou“.