Návrhy světelných obrazů

Možnosti, které se užité grafice otevřely na televizních obrazovkách, zaujaly Jana Rajlicha (1920 — 2016) koncem padesátých let. Zpočátku snad především proto, že hledal pracovní uplatnění; později jej televize začala zajímat jako médium, které posilovalo moc obrazů, pronikalo do soukromí jednotlivců a ovlivňovalo životní styl celé společnosti.

Číst dál: Návrhy světelných obrazů

Jeliborn v uniformách

Oldřich Jelínek (1930) je český kreslíř, grafik, karikaturista, ilustrátor a malíř, který od počátku osmdesátých let žije a pracuje v Mnichově. V první polovině padesátých let studoval v ateliérech Antonína Pelce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Akademii výtvarných umění v Praze. Se spolužákem Adolfem Bornem (1930—2016) ilustrovali nejprve rané texty Egona Bondyho, Iva Vodseďálka i vlastní „suprasexdadaistickou“ novelu „Urajt“ pro podzemní edici Půlnoc. Brzy poté undergroundové prostředí opustili a začali pracovat pro tisk. Vedle časopiseckých a knižních ilustrací společně vymýšleli, kreslili a publikovali karikatury, parodické komiksy a kreslené vtipy. Jejich spolupráce trvala do počátku šedesátých let, kdy začali vystupovat jako samostatní umělci.

Číst dál: Jeliborn v uniformách

Komiks s Háčkem a Čárkou

Vícedílné anekdoty kreslil Jaroslav Malák už během padesátých let pro Dikobraz. Později publikoval krátké obrázkové příběhy ve Větrníku, nebo v Revue Smaragd, a dvě akční sekvence uplatnil také na předsádkách prvního českého vydání Neználka na Měsíci v roce 1968. Až do začátku sedmdesátých let se však komiksem nijak zvlášť nezabýval. Nejen proto, že v redakcích příliš velká poptávka po seriálech nebyla, ale také z toho důvodu, že jej víc než vyprávění příběhů zajímalo vymýšlení slovních hříček a vizuálních gagů, soustředěných do jediného obrazu, jenž měl čtenáře přivést „k samostatnému pochopení vtipu, k zamyšlení nad ním a často i k dotvoření“.[1]

Číst dál: Komiks s Háčkem a Čárkou

Polylegran a obrazový humor 60. let

Karikatura, vizuální humor a satira z období socialistického Československa patří k těm nejméně známým fenoménům naší nedávné historie. Z podstatné části je to důsledkem zjednodušujícího a příliš schematického chápání tehdejších médií jako nástrojů propagandy a ideologické manipulace, které jde obvykle ruku v ruce s přesvědčením, že nejlepším způsobem, jak se těchto „stínů minulosti“ zbavit, je nechat vše prostě zmizet v pověstném propadlišti dějin. Karikaturisti se mimo jiné snaží ukázat, proč si myslím, že je nám takový přístup na škodu.

Číst dál: Polylegran a obrazový humor 60. let

Karikatury Svatopluka Pitry

Humor prodává

„Abych se přiznal: můj hlavní obor ‒ animovaný film ‒ mě nikdy neuspokojoval. Ten jsem dělal hlavně proto, že to „sypalo“ a sypalo to dost. Můj koníček (...) byla karikatura. Na té jsem se mohl vyřádit, protože mi do toho nikdo nekecal.“ Poznámka Svatopluka Pitry, který publikoval karikatury v československých novinách a časopisech od roku 1957 až do emigrace na jaře 1963, nám může připadat přinejmenším zvláštní: neměli snad tehdy v této věci rozhodující slovo úředníci Hlavní správy tiskového dohledu?

Číst dál: Karikatury Svatopluka Pitry

Jak dostat robota do kuchyně

Jak dostat robota do kuchyně?

V roce 1962 si každá čtvrtá rodina v ČSSR pořídila některý z nových elektrospotřebičů: rychlovařič, žehličku s termostatem, vysavač nebo mixér z dílen národního podniku Elektro­‑Praga Hlinsko. Přitom o pouhých pět let dříve se při kontrole zjistilo, že podnik vyrábí už jeden a půl roku jen na sklad. Docela vážně se tehdy uvažovalo o zastavení výroby mixéru, který se podle návrhu Miloše Hájka vyráběl od roku 1955 pod značkou Pragomix Special typ 030. Při hledání příčin nízkého odbytu padla otázka, jak vlastně vypadá propagace zboží? Ukázalo se, že v podstatě žádná není.

Číst dál: Jak dostat robota do kuchyně

Humor prodává

Humor prodává

Rozhodující zlom ve vývoji hospodářské propagace přinesla měnová reforma, spojená s výměnou peněžní hotovosti, která proběhla počátkem června 1953. Tehdy bylo po čtrnácti letech zrušeno tzv. lístkové hospodářství a ze dvou souběžných distribučních systémů volného a vázaného prodeje se stal jednotný trh pro všechny druhy zboží.

Číst dál: Humor prodává

Panoráma Hradčan

Panoráma Hradčan

Motiv Hradčan se na reverzu československých stokorun objevoval bezmála sto let. Ačkoliv byl zobrazován vcelku realisticky, detaily podléhaly politické objednávce. Na konci reálného socialismu lemoval pražskou akropoli růžový keř. Proti slunci jím prosvítal zamračený portrét Klementa Gottwalda.

Číst dál: Panoráma Hradčan

Kromě těch neonů tady není nic...

Charaktery Svatopluka Pitry

Svatopluk Pitra (1923‒1993) byl na přelomu padesátých a šedesátých let známým ilustrátorem, respektovaným karikaturistou, vyhledávaným výtvarníkem animovaných filmů a úspěšným propagačním grafikem. Když mu byl konečně za odměnu povolen výlet na Kubu (se zaměstnanci Československé televize a Krátkého filmu), opustil při mezipřistání v Kanadě letadlo a odmítl se vrátit domů. Sebevědomý čtyřicetiletý umělec nepochyboval, že se v novém prostředí prosadí stejně dobře, jako předtím v socialistickém Československu...

Číst dál: Kromě těch neonů tady není nic...

Připravujeme Polylegran

Nakladatelství Paseka už brzy vydá knížku o skupině kreslířů a karikaturistů, která se počátkem 60. let zformovala z okruhu spolupracovníků časopisu Mladý svět. Autoři Polylegranu odmítli zavedená schémata v československé politické nebo výrobní satiře, začali zkoumat možnosti sémantického kódování samotné kresby a zasloužili se o nové uplatnění koláže. Ačkoliv se proklamovaným ideálem Polylegranu stal kreslený humor „beze slov“, který se distancoval od tradičních vtipů a ilustrovaných anekdot, verbální texty nikdy svůj význam neztratily. Duely slov a obrazů ovládly do té doby nevídaně široké pole, od rafinované naivity až k absurditám, korespondujícím s dobovými tendencemi v literatuře, v divadle a ve filmu.

Číst dál: Připravujeme Polylegran

PITRA 2, druhý díl monografie Svatopluka Pitry

Humor prodává

V ediční řadě olomoucké Přehlídky filmové animace a současného umění vyšlo pokračování monografie výtvarníka animovaných filmů, grafika, karikaturisty a ilustrátora Svatopluka Pitry (1923–1993), který v 50. letech absolvoval ateliér Adolfa Hoffmeistera na VŠUP v Praze. Ačkoliv přišel přímo z chomutovských Válcoven trub, rychle nalezl vlastní styl, opřený o křivítka a pravítka, s nimiž konstruoval výrazné, ostře řezané charaktery, které se na přelomu padesátých a šedesátých let uplatňovaly v novinových karikaturách, knižních ilustracích i v propagační grafice. Jako výtvarník kreslených i loutkových filmů spolupracoval s režiséry Eduardem Hofmanem, Vladimírem Lehkým, Stanislavem Látalem nebo Jiřím Brdečkou. Poté, co na jaře 1963 využil první povolené zahraniční cesty na Kubu a během mezipřistání v Kanadě požádal o politický azyl, bylo jeho jméno odstraněno z filmových titulků a vymazáno z československé kultury.

Číst dál: PITRA 2, druhý díl monografie Svatopluka Pitry