Autogram na rubu Měsíce

Dikobraz slaví vítězství sovětské kosmonautiky

Úspěšným startem dvoustupňové rakety, která v říjnu 1957 vynesla sondu Sputnik z Bajkonuru až na oběžnou dráhu Země, demonstroval Sovětský Svaz nejen možnost vyslat do kosmu vědeckou stanici, ale i schopnost zasáhnout jadernou hlavicí suverénní území USA. O dva roky později triumfoval Sovětský Svaz v souboji o raketovou superioritu znovu. Nejprve na povrch Měsíce dopadlo první dílo lidských rukou, a pak (7. října 1959) pořídila sonda Luna 3 první snímky odvrácené strany Měsíce. Odhalení dosud skryté podoby nejbližšího satelitu Země nezůstalo v satelitech Sovětského Svazu bez odezvy. Zvlášť úrodným polem vizualizací úspěchů sovětského raketového programu se stal magazín Dikobraz.

Číst dál: Autogram na rubu Měsíce

Abstrakce slouží lidu

Americká inspirace v socialistické propagaci

Bohumil Štěpán

Oficiální návraty československého užitého umění k odkazu moderního malířství umožnilo roztřepení ždanovské generální linie po kampani k XX. sjezdu KSSS. Sám prezident Zápotocký tehdy namířil neadresné výtky do vlastních řad, když kritizoval "centralistické a diktátorské metody", které měly umělce „spoutat do nějaké socialistické šablony“. Ačkoliv se považoval za "privilegovaného spisovatele", který obvykle hovořil ke svým kolegům literátům, na podzim roku 1955 promluvil k výtvarníkům o škodlivosti uměleckých prací, které jsou "stříhané podle partajních tezí". Šablona socialistického realismu byla pod tlakem okolností ochotná vstřebat i tvarosloví odvozené z předválečné moderny. Jedinou podmínkou byl vstřícný vztah k budování socialismu...

Číst dál: Abstrakce slouží lidu

Milk from Czechoslovakia

Sušené mléko a studený odchov

Český pediatr Josef Švejcar (1897—1997) se zabýval mnoha oblastmi péče o kojence a především problematikou kojenecké výživy. Jeho profesní dráha přitom prošla pozoruhodnými proměnami. Na počátku 50. let vypracoval pro československou vládu Systém umělé výživy dětí, (kterému se říkalo "studený odchov"), založený na přesném dávkování sušeného mléka a podmáslí. O půl století později, v roce 1988, publikoval monografií Kojení — dar nejcennější a propagoval intenzivní kontakt matky s novorozencem.

Číst dál: Milk from Czechoslovakia

V upomínku na vojenská léta 1958—1960

Reportážní kresby z památníčku vojína Kuličky

V upomínku na vojenská léta 1958–1960

Vedle fotografických alb bývaly standardní oporou autobiografické paměti svazky v ozdobných deskách, zaplněné citáty proslulých básníků a populárními obrázky. Stejně jako pečlivě vybrané a sestavené konfigurace snímků, mohla se také omezená paleta symbolických zobrazení, promísená na stránkách památníčků s instantní životní filozofií, stát (s jistým časovým odstupem) zdrojem konfabulací. Obrázky z památníku vojína přezdívaného „Kulička“, který v letech 1958 až 1960 sloužil v Sokolnicích u Brna, by však mohly úspěšně vzdorovat známé tendenci paměti ke zkreslování vzpomínek, při níž obranné mechanismy vytěsňují nebo zlehčují kdysi nepříjemné situace. Památníček totiž obsahuje nejen indiferentní zobrazení vojenské techniky s neutrálnm věnováním, ale také řadu reportážních kreseb, které jsou autentickými momentkami z „vojenského života“.

Číst dál: V upomínku na vojenská léta 1958—1960

Země ― vesmír ― Bububulám

Výlety pro chytré děti

Letiště Země - Měsíc

Vyslání prvních sputniků na oběžnou dráhu Země se mělo stát jednoznačným důkazem technické a technologické převahy Sovětského Svazu nad Spojenými státy. Obzvlášť působivě vyhlížela srovnání více než tunového Sputnika III s americkou "grapefruitovou družici" o poloměru 16 cm. O několik málo let později se sice ukázalo, že velikost satelitů ― stejně jako hory oceli nebo statisícová armáda traktorů ― nebude v nadcházející éře silikonu a výpočetní techniky rozhodující, ale v době konání Světové výstavy v Bruselu (1958) se zdálo, že úspěchy sovětských raketových konstruktérů signalizují konečné vítězství socialistické ekonomiky. Důsledkem sovětské raketové superiority nebyl jen prudký růst antikomunistické hysterie ve Spojených státech, ale také vlna zájmu o mezihvězdné lety, která se vzedmula na obou stranách železné opony, zaplavila Západ i Východ a zasáhla také dětský svět ‒ přívalem filmů, kreslených seriálů, hraček a naučných knížek o kosmonautech, kosmických lodích a cestách na vzdálené planety.

Číst dál: Země ― vesmír ― Bububulám

O křídě, houbě a hadru

Animace a komiks na školní tabuli?

 O křídě, houbě a hadru

Na konci padesátých let se sice ve školství začaly objevovat nové názorné pomůcky (diaprojektory, epidiaskopy, filmové projektory a magnetofony), ale obyčejná, černě natřená tabule si mezi nimi udržela výsadní postavení. Kreslení křídami na tabuli bylo považováno za nejpřístupnější způsob didaktického, výchovného i estetického působení (při výuce nebo osvětové práci vůbec), a metodika vytváření kresby i její korektury prostřednictvím suchého hadru a navlhčené houby byla velmi podrobně propracována. K nejzajímavějším způsobům vytváření obrazu na tabuli patřilo "postupné kreslení", při němž kresba vznikala v těsném spojení s výkladem látky buď jako řada posloupných zobrazení nebo jako struktura, která se proměňovala přidáváním a odstraňováním dílčích částí.

Číst dál: O křídě, houbě a hadru

Neónová džungle v socialistickém skleníku

Světelná reklama padesátých let

Světelná reklama padesátých let

Světelná reklama patřila k propagačním prostředkům, zavrženým na počátku 50. let jak z důvodů ideových, tak i technicko-hospodářských. Ke konci dekády si nicméně našla v propagaci limitované mechanismy centralizované ekonomiky své místo. Zatímco se z nočních ulic západních metropolí stávaly pověstné neonové džungle, města socialistického Československa se teprve začala probouzet z temných časů po únorovém převratu, kdy elektrický proud musel napájet především nucenou transformaci země s lehkým průmyslem v ocelářskou velmoc. Teprve po roce 1953 se centra českých a slovenských měst, vyrvaná ze spárů dravého kapitalistického podnikání, začala pozvolna měnit v plánovitě osvícená obchodní střediska.

Číst dál: Neónová džungle v socialistickém skleníku

M. SASEK se vrací domů

O českém umělci Miroslavu Šaškovi, kterého proslavily portréty světových metropolí.

M. SASEK se vrací domů

Zatímco v americkém animovaném filmu, v komerční ilustraci a užité grafice sílil koncem 40. let zájem o moderní umění, v zemích, které se po Druhé světové válce ocitly ve sféře sovětského vlivu, začal být odkaz avantgardy považován za podezřelé skladiště přežitých "formalismů". Navzdory mocenským tlakům na homogenizaci národní kultury, která se měla obrátit k příkladu lidových řemesel a poučení hledat v akademické malbě 19. století, začalo ve druhé polovině padesátých let i v socialistickém Československu docházet k podnětným fúzím mezi abstraktními tendencemi moderního malířství a realistickým zobrazováním. V té době už v západním užitém umění představovaly nejrůznější adaptace meziválečné moderny značně široký proud, k němuž výrazným způsobem přispěl i český umělec Miroslav Šašek (1916―1980).

Číst dál: M. SASEK se vrací domů

Rukulíbám Dobrý den

Pravidla slušného chování pro chytré děti

Ve čtvrté z řady Knížek pro chytré děti přišel Milan Korejs s revolučním návrhem, jak očistit Zemi od všech špindírů, nezdvořáků a neposluchů: strčit je do rakety a "‒ pšííc! - hurá někam na jinačí planetu. Ať si převracejí vesmír vzhůru nohama! Však ono je to přejde, v té tmě, v tom mraze kosmickém, bez tíže a bez času." Konečné řešení otázky špatných mravů bohužel nešlo realizovat. Protože lidí na světě neustále přibývalo, ukázalo se vystřelování malých skupinek nevychovaných občánků do vesmíru jako málo produktivní. Lepší je ohýbat proutky, dokud jsou mladé; nevychované děti proto dostaly šanci polepšit se při četbě poučné knížky.

Číst dál: Rukulíbám Dobrý den

Nevěřím na hloupé děti

František Holešovský recenzuje "Knížky pro chytré děti"

Kritická revue tvorby pro mládež Zlatý máj uveřejnila v jedenáctém čísle z roku 1960 recenzi edice "Knížky pro chytré děti". František Holešovský (1904—1985), odborník na literaturu a ilustraci pro děti, se nad šesti svazečky, které v knižnici vyšly do roku 1960, zamýšlel nad vhodností názvu edice (pro niž navrhl alternativní titul "Knižnice kutilů, všudybylů, mladých techniků a přírodovědců"), a nabádal autory naučných publikací "dbát míry – abychom nezařadili oblast poznání a chování na hranici humoru, a abychom nevštípili dětem představu, že obojí organicky souvisí". Na závěr se Holešovský sugestivně ptal, zda je "naprosto nutné, aby její autoři věnovali tak veliké úsilí honbě za vtipností a originalitou stylu knížek". Stalo se tak ještě před vydáním knížky J. R. Picka a Miloše Nolla Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů a Bububabou Amálií do Bububulámu (1960), kterou Oldřich Kryštofek ve Zlatém máji označil za "problematický experiment".

Číst dál: Nevěřím na hloupé děti

Letiště Praha — Měsíc

Dokumentární fotografie a kreslený humor ve Dvacátém století

Letiště Země - Měsíc

Na konci roku 1959 vyšel první z řady populárně vědeckých sborníků Dvacáté století. Připravila jej Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí jako výroční přehled "všeho, co kladně mění, zlepšuje a obohacuje lidský život u nás i ve světě". Články z oboru výpočetní techniky, astronautiky, plicního lékařství, archeologie nebo atomové fyziky doprovází dokumentární, portrétní a žánrové snímky, mikrofotografie i fotosky. Tento materiál je doplněn, (možná i proto, že se Dvacáté století mělo stát "ozdobou knihovny" nejen obsahem, ale též úpravou), kresbami tři ilustrátorů - Jaroslava Kándla, Miloslava Troupa a Dobroslava Folla. Fotografie a kresby sice představují standardní doprovod (populárně) vědeckých textů, avšak ve Dvacátém století nenajdeme výhradně ilustrace, jejichž úkolem je zvýraznit nejasné informace technických obrazů. Vedle schémat, map, tabulek nebo grafů jsou zde i čistě dekorativní viněty a karikatury.

Číst dál: Letiště Praha — Měsíc

Snímek pro noviny

Pravdivý obraz světa v područí pokřiveného zrcadla sazby?

Snímek pro noviny

Fotograf Svatopluk Sova, který se proslavil dokumentárními snímky z pražského květnového povstání, shrnul na konci padesátých let praktické rady a pokyny pro fotožurnalisty v brožurce Fotografujeme pro noviny (Orbis, 1960). Denní tisk považoval za "silné a pravdivé médium", které nesnese po delší dobu nic nedokonalého. Vzhledem k nízké kvalitě tiskového rastru a papíru československých novin padesátých let jistě neměl na mysli výhradně technickou kvalitu reprodukcí. Jako dlouholetý profesionál v oboru se odvážil podat definici dokonalé (nebo přinejmenším dobré) fotografie, jejíž vlastnosti se "v podstatě" dlouhodobě nemění: dobrá fotografie je vždy "ostré, realistické a věrné zobrazení skutečnosti". Nechci se zde zabývat naivně bezvýhradnou důvěrou v pravdivost technického obrazu; spíš si budu všímat požadavků, které chtěly z fotografie učinit partnera rovnocenného textovému sdělení. Bez fotografie, napsal Svatopluk Sova, "by noviny nemohly dokonale plnit hlavní úkol: informovat čtenáře."

Číst dál: Snímek pro noviny

Vítězství socialismu

Poslední sousoší Karla Pokorného

Karel Pokorný

Když bylo před dvěma lety z prostoru u Památníku národního osvobození na Vítkově odstraněno sousoší Vítězství socialismu, poslední velká realizace národního umělce Karla Pokorného z roku 1960, ohradili se mladí komunisté proti kulturnímu barbarství současných "strážců ideologického pořádku". Jejich rozčilení je pochopitelné: dílo K. Pokorného, které ve své poslední fázi výrazně přispělo k tuzemské podobě socialistického realismu, získalo v minulých letech nespornou přidanou hodnotu, když se plastická oslava konečného vítězství revoluce proměnila v symbolické proroctví. Čeští komsomolci se snad mohou utěšit tím, že socha, skrytá před zraky veřejnosti, posílí svou kultovní hodnotu, aniž by byla asimilována populární kulturou tak, jako nejznámější Pokorného realizace vůbec, sousoší Sbratření (1950), které se stalo terčem četných sexuálních narážek.

Číst dál: Vítězství socialismu

Signály z vesmíru

Upomínka na úsvit kosmického věku

Zeměkouli opředenou křivkami drah umělých oběžnic lze považovat za jeden z charakteristických obrazů konce padesátých let. Znázornění počátku "kosmického věku" bychom měli doplnit soustřednými kružnicemi rádiových signálů, které vysílal první sovětský Спутник. Bylo možné sledovat jej na obloze dalekohledem, a rovněž poslouchat pravidelné impulzy, vycházející z dvojice jeho radiomajáků. Signály dalších sovětských družic přenesly na Zemi data z geofyzikální laboratoře, první fotografie odvrácené strany Měsíce, a nakonec i lidský hlas. Záznamy signálů z vesmíru vydalo na gramodesce — v upomínku na "nejvýznamnější okamžiky lidských dějin" — Státní hudební vydavatelství v roce 1961.

Číst dál: Signály z vesmíru