Tucet mých tatínků

V padesátých letech získalo vymezování se vůči americké kreslené grotesce silný politický akcent. Zdůrazňovaly se nicméně především estetické rozdíly mezi hrou „standardizovaných figur“ v disneyovské animaci a nesrovnatelně náročnější prací českých animátorů, kteří měli utvářet kreslený pohyb tak, aby odpovídal konkrétnímu výtvarnému návrhu. Limity tohoto programového experimentátorství se výrazně projevily při realizaci filmu Tucet mých tatínků.

Číst dál: Tucet mých tatínků

Jak v družstvu Habrůvce vyzráli na škůdce

Jak v družstvu Habrůvce vyzráli na škůdce

JAK V DRUŽSTVU HABRŮVCE VYZRÁLI NA ŠKŮDCE

Školní diafilm
Namalovala Magdalena Mlčková‒Špicnerová
Text N. Jedličková
Vyrobil Krátký film Praha, Studio diafilmů, 1960

Číst dál: Jak v družstvu Habrůvce vyzráli na škůdce

V upomínku na vojenská léta 1958—1960

V upomínku na vojenská léta 1958–1960

Obrázky z památníku vojína přezdívaného „Kulička“, který v letech 1958 až 1960 sloužil v Sokolnicích u Brna, působí jako autentické momentky z „vojenského života“. Vznikly pravděpodobně v rozmezí několika týdnů, možná i dnů. Zároveň ale naznačují, že jde o zhuštěnou kroniku dvou let: památníček začíná obrázkem nováčka, „ucha“ s odstávajícíma ušima, který myslí na nesnesitelně dlouhou řadu dní „vojny“, a končí sebevědomým „mazákem“ s cigaretou v koutku úst.

Číst dál: V upomínku na vojenská léta 1958—1960

Knížky pro chytré děti

Kritická revue tvorby pro mládež Zlatý máj uveřejnila v jedenáctém čísle z roku 1960 recenzi edice "Knížky pro chytré děti". František Holešovský (1904—1985), odborník na literaturu a ilustraci pro děti, se nad šesti svazečky, které v knižnici vyšly do roku 1960, zamýšlel nad vhodností názvu edice (pro niž navrhl alternativní titul "Knižnice kutilů, všudybylů, mladých techniků a přírodovědců"), a nabádal autory naučných publikací "dbát míry – abychom nezařadili oblast poznání a chování na hranici humoru, a abychom nevštípili dětem představu, že obojí organicky souvisí".

Číst dál: Knížky pro chytré děti

Autogram na rubu Měsíce

Úspěšným startem dvoustupňové rakety, která v říjnu 1957 vynesla sondu Sputnik z Bajkonuru až na oběžnou dráhu Země, demonstroval Sovětský Svaz nejen možnost vyslat do kosmu vědeckou stanici, ale i schopnost zasáhnout jadernou hlavicí suverénní území USA. O dva roky později triumfoval Sovětský Svaz v souboji o raketovou superioritu znovu. Nejprve na povrch Měsíce dopadlo první dílo lidských rukou, a pak (7. října 1959) pořídila sonda Luna 3 první snímky odvrácené strany Měsíce. Odhalení dosud skryté podoby nejbližšího satelitu Země nezůstalo v satelitech Sovětského Svazu bez odezvy. Zvlášť úrodným polem vizualizací úspěchů sovětského raketového programu se stal magazín Dikobraz.

Číst dál: Autogram na rubu Měsíce

Letiště Praha — Měsíc

Letiště Země - Měsíc

Na konci roku 1959 vyšel první z řady populárně vědeckých sborníků Dvacáté století. Připravila jej Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí jako výroční přehled "všeho, co kladně mění, zlepšuje a obohacuje lidský život u nás i ve světě". Články z oboru výpočetní techniky, astronautiky, plicního lékařství, archeologie nebo atomové fyziky doprovází dokumentární, portrétní a žánrové snímky, mikrofotografie i fotosky.

Číst dál: Letiště Praha — Měsíc

Neónová džungle v socialistickém skleníku

Světelná reklama padesátých let

Světelná reklama patřila k propagačním prostředkům, zavrženým na počátku 50. let jak z důvodů ideových, tak i technicko-hospodářských. Zatímco se z nočních ulic západních metropolí stávaly pověstné neonové džungle, města socialistického Československa se teprve začala probouzet z temných časů po únorovém převratu, kdy elektrický proud musel napájet především nucenou transformaci země s lehkým průmyslem v ocelářskou velmoc. Teprve po roce 1953 se centra českých a slovenských měst, vyrvaná ze spárů dravého kapitalistického podnikání, začala pozvolna měnit v plánovitě osvícená obchodní střediska.

Číst dál: Neónová džungle v socialistickém skleníku

Americká inspirace v socialistické propagaci

Bohumil Štěpán

Ačkoliv se Antonín Zápotocký považoval za "privilegovaného spisovatele", který obvykle hovořil ke svým kolegům literátům, na podzim roku 1955 promluvil k výtvarníkům o škodlivosti uměleckých prací, které jsou "stříhané podle partajních tezí". Šablona socialistického realismu byla pod tlakem okolností ochotná vstřebat i tvarosloví odvozené z předválečné moderny. Jedinou podmínkou byl vstřícný vztah k budování socialismu.

Číst dál: Americká inspirace v socialistické propagaci

Animace a komiks na školní tabuli

 O křídě, houbě a hadru

Na konci padesátých let se sice ve školství začaly objevovat nové názorné pomůcky (diaprojektory, epidiaskopy, filmové projektory a magnetofony), ale obyčejná, černě natřená tabule si mezi nimi udržela výsadní postavení. Kreslení křídami na tabuli bylo považováno za nejpřístupnější způsob didaktického, výchovného i estetického působení (při výuce nebo osvětové práci vůbec), a metodika vytváření kresby i její korektury prostřednictvím suchého hadru a navlhčené houby byla velmi podrobně propracována. K nejzajímavějším způsobům vytváření obrazu na tabuli patřilo "postupné kreslení", při němž kresba vznikala v těsném spojení s výkladem látky buď jako řada posloupných zobrazení nebo jako struktura, která se proměňovala přidáváním a odstraňováním dílčích částí.

Číst dál: Animace a komiks na školní tabuli

Upomínka na úsvit kosmického věku

Zeměkouli opředenou křivkami drah umělých oběžnic lze považovat za jeden z charakteristických obrazů konce padesátých let. Znázornění počátku "kosmického věku" bychom měli doplnit soustřednými kružnicemi rádiových signálů, které vysílal první sovětský Спутник. Bylo možné sledovat jej na obloze dalekohledem, a rovněž poslouchat pravidelné impulzy, vycházející z dvojice jeho radiomajáků. Signály dalších sovětských družic přenesly na Zemi data z geofyzikální laboratoře, první fotografie odvrácené strany Měsíce, a nakonec i lidský hlas. Záznamy signálů z vesmíru vydalo na gramodesce — v upomínku na "nejvýznamnější okamžiky lidských dějin" — Státní hudební vydavatelství v roce 1961.

Číst dál: Upomínka na úsvit kosmického věku

Vítězství socialismu, poslední sousoší Karla Pokorného

Karel Pokorný

Když bylo před dvěma lety z prostoru u Památníku národního osvobození na Vítkově odstraněno sousoší Vítězství socialismu, poslední velká realizace národního umělce Karla Pokorného z roku 1960, ohradili se mladí komunisté proti kulturnímu barbarství současných "strážců ideologického pořádku". Jejich rozčilení je pochopitelné: dílo K. Pokorného, které ve své poslední fázi výrazně přispělo k tuzemské podobě socialistického realismu, získalo v minulých letech nespornou přidanou hodnotu, když se plastická oslava konečného vítězství revoluce proměnila v symbolické proroctví.

Číst dál: Vítězství socialismu, poslední sousoší Karla Pokorného

Sušené mléko a studený odchov

Český pediatr Josef Švejcar (1897—1997) se zabýval mnoha oblastmi péče o kojence a především problematikou kojenecké výživy. Jeho profesní dráha přitom prošla pozoruhodnými proměnami. Na počátku 50. let vypracoval pro československou vládu Systém umělé výživy dětí, (kterému se říkalo "studený odchov"), založený na přesném dávkování sušeného mléka a podmáslí. O půl století později, v roce 1988, publikoval monografií Kojení — dar nejcennější a propagoval intenzivní kontakt matky s novorozencem.

Číst dál: Sušené mléko a studený odchov

Země ― vesmír ― Bububulám

Země ― vesmír ― Bububulám

Vyslání prvních sputniků na oběžnou dráhu Země se mělo stát jednoznačným důkazem technické a technologické převahy Sovětského Svazu nad Spojenými státy. Obzvlášť působivě vyhlížela srovnání více než tunového Sputnika III s americkou "grapefruitovou družici" o poloměru 16 cm. O několik málo let později se sice ukázalo, že velikost satelitů ― stejně jako hory oceli nebo statisícová armáda traktorů ― nebude v nadcházející éře silikonu a výpočetní techniky rozhodující, ale v době konání Světové výstavy v Bruselu (1958) se zdálo, že úspěchy sovětských raketových konstruktérů signalizují konečné vítězství socialistické ekonomiky.

Číst dál: Země ― vesmír ― Bububulám

M. SASEK se vrací domů

M. SASEK se vrací domů

Zatímco v americkém animovaném filmu, v komerční ilustraci a užité grafice sílil koncem 40. let zájem o moderní umění, v zemích, které se po Druhé světové válce ocitly ve sféře sovětského vlivu, začal být odkaz avantgardy považován za podezřelé skladiště přežitých "formalismů". Navzdory mocenským tlakům na homogenizaci národní kultury, která se měla obrátit k příkladu lidových řemesel a poučení hledat v akademické malbě 19. století, začalo ve druhé polovině padesátých let i v socialistickém Československu docházet k podnětným fúzím mezi abstraktními tendencemi moderního malířství a realistickým zobrazováním. V té době už v západním užitém umění představovaly nejrůznější adaptace meziválečné moderny značně široký proud, k němuž výrazným způsobem přispěl i český umělec Miroslav Šašek (1916―1980).

Číst dál: M. SASEK se vrací domů