Modernista komunální satiry

Dikobrazí karikatury Bohumila Štěpána

Bohumil Štěpán

Bohumil Štěpán (1913—1985) patřil po celá padesátá léta ke kmenovým kreslířům Dikobrazu. Jeho práce ilustrovaly politické aktuality, satirické veršíky i povídky. Objevovaly se rovněž v pravidelné rubrice Na ostny, která na celé zadní straně časopisu kritizovala „drobné nešvary“ socialistického hospodářství. Náměty pro komunální satiru, které pocházely ze všech koutů republiky, komentovali kmenoví autoři Dikobrazu ilustrací, obvykle doprovázenou ještě krátkým ironickým textem nebo stručným dialogem. Zpočátku značně sourodý styl dikobrazí karikatury se začal ve druhé polovině padesátých let diferencovat díky volání stranických ideologů po nápravě „nesprávných centralistických a diktátorských metod“, které měly umění vtlačit do „nějaké socialistické šablony“. Bohumil Štěpán byl v Dikobrazu prvním výtvarníkem, který mírné uvolnění dogmatických tezí o realistické karikatuře využil k experimentům s vytříbeně moderní linií.

Číst dál: Modernista komunální satiry

Co si kdo žádá

Animované metafory propagují výhody samoobslužného prodeje

Lístkové hospodářství bylo v polovině padesátých let (nedávnou) minulostí a základní potraviny, textil nebo drogistické zboží si mohli občané koupit volně v družstevních prodejnách i v obchodních domech. Nákupy už nezdržovalo prohlížení a vlepování šatenek a tabačenek na archy papíru, ale prodej zboží "přes pult". Zákazník mohl vybírat zboží pouze očima a každou objednávku vyřizoval prodavač. Podstatnou změnu životního stylu mělo přinést zavedení samoobslužného prodeje, který by nabídl bohatý výběr zboží v hygienickém balení, umožnil kontrolu správné váhy a ceny a především zrychlil obsluhu. Vždyť, jak se říká v jedné z dochovaných reklam o výhodách samovýběru, "co je hroznějšího, než čekat, čekat, čekat a čekat…"

Číst dál: Co si kdo žádá

Připravujeme pro Vás: Dny spořivosti a nedělní brigády

Diapozitivy, plakáty na plátnech kin

Bohumil Štěpán

Reklamní diapozitivy se promítaly už v prvních biografech; světelná reklama byla oblíbenou a účinnou formou propagace: avizovala chystaný program kina, později (ve třicátých letech) doprovázela prodej gramofonových desek s oblíbenými filmovými šlágry. V biografech socialistického Československa diapozitiv přijal nový hospodářský i pedagogicko-politický program: vychovat zákazníka, který bude mít jasné představy o svých nákupních potřebách. Ztemnělé kinosály se změnily v nápravně—výchovné instituce; a diapozitivy v nich představovaly vstupní brány k centrálně plánovanému životu zdravějšímu, bohatějšímu a radostnějšímu.

Číst dál: Připravujeme pro Vás: Dny spořivosti a nedělní brigády

Šampaňský nektar se sodovkou

Degustace obalů potravinářského zboží padesátých let

Najít starou nálepku nebo obal potravinářského zboží, které se v československých závodech vyrábělo před více než pěti desítkami let, je pro příslušníky generace narozené v šedesátých (a dalších) letech jako zahlédnout pověstnou Proustovu madlenku v muzeální vitríně. Víme (nebo tušíme), co takový koláček umí, jenže to nedokáže udělat pro nás... Madlenky upečené v době dětství našich rodičů, stejně jako šumivé nápoje a obilné kaše z téže doby, nemohou otevřít žádné zasuté vzpomínky. Nad etiketami potravin, jejichž chuť jsme nikdy nepoznali, můžeme vychutnávat nanejvýš grafické provedení...

Číst dál: Šampaňský nektar se sodovkou

Dento luxus

Propagace dentální hygieny

Zubní pasta s alkoholem

Krém nebo pasta má v mytologii kosmetických přípravků podle Rolanda Barthese "zklidňující povahu". Krémy tiší bolest, odstraňují vrásky, hojí rány a podobně. Reklama národního podniku KOZMETIKA z konce padesátých let dokázala tišící účinky pasty spojit se spalující povahou tekutiny v jediném výrobku ‒ zubní pastě s alkoholem. Čištění zubů (hygienický návyk, provozovaný obvykle o samotě, v soukromí koupelny, který je sice nutný, ale nijak zvlášť zábavný) se dokonale prolíná s úkonem, jenž je sice veřejně odsuzován jako nešvar a zlozvyk, ale ve skutečnosti představuje (pro podstatnou část populace) příjemný a obvykle i společenský akt.

Číst dál: Dento luxus

Falešná romantika ve službách angažovaného zobrazování skutečnosti

Kovbojové z Rodokapsů a filmový obraz světa, který je třeba napravit

Smrt v sedle

Sešitové edice Rodokoapsů a Rozruchů byly po únoru 1948 (společně s mnoha dalšími nežádoucími tiskovinami) vyloučeny z homogenizované národní kultury. I když bylo vydávání detektivních novel, kovbojských příběhů a ostatních "románů vzrušené chvíle" zcela zastaveno, staré výtisky dál kolovaly mezi čtenáři. V období nejvypjatějšího budovatelského nadšení poskytovaly určité části mládeže nejen příležitost k relaxaci, ale také vzory k napodobování. Posloužily rovněž stranickým ideologům jako exemplární příklady společensky nebezpečných fikcí, a významně přispěly k formování možných světů socialistického umění. Jedinečným způsobem využil "falešnou romantiku" příběhů z Divokého západu filmový snímek Jindřicha Poláka Smrt v sedle, který v roce 1958 konfrontoval dobře rozpoznatelná a mnohokrát vysmívaná žánrová klišé westernů s "angažovaným zobrazováním" skutečnosti v socialistickém realismu.

Číst dál: Falešná romantika ve službách angažovaného zobrazování skutečnosti

Na čaj o piatej v šatoch s gátrami

Lidové ornamenty na dámských šatech padesátých let

na čaj o piatej v šatoch s gátrami

Jeden ze zajímavých módních trendů padesátých let představují aplikace tradičních lidových výšivek na nejrůznější druhy moderního oblečení. Byly to především modely oděvního družstva Detva, které využívaly florální motivy a ornamenty z krojů jižního a středního Slovenska. Zvlášť ceněné byly čičimanské výšivky, které jsou pravděpodobně balkánského původu, ale i tak patří k nejstarším na Slovensku. Tyto vzory nebyly aplikovány jen na lněná plátna a přírodní hedvábí, ale také na moderní materiály a střihy, které s lidovými kroji neměly nic společného.

Číst dál: Na čaj o piatej v šatoch s gátrami

Vizitka prodejny

Účelný postup aranžování výkladní skříně

„V poválečném období se již mnoho diskutovalo o tom, zda v socialistickém zřízení má propagace být či zda je zbytečná. Bylo mnoho těch, kteří se mylně domnívali a ještě se mnohdy domnívají, že v systému celostátního plánování není třeba propagaci zboží a služeb provádět, že výroba zboží a jeho odbyt jsou regulovány plánem, že prostě propagace je typická pouze pro kapitalistické hospodářství a že socialismus jako vyšší forma propagaci nepotřebuje“, prohlásil v roce 1957 ředitel Propagačního a knižního podniku ÚSSD Jiří Danda. Jeho slova, otištěná v předmluvě k prvnímu českému vydání východoněmecké příručky pro aranžéry, dokládají tendenci, s níž se (v souladu s pokyny z nejvyšších stranických míst), začala propaganda v polovině padesátých let obracet na občana – zákazníka a spotřebitele, kterého lze ukáznit spíš příslibem blahobytu, než hrozbami a represí.

Číst dál: Vizitka prodejny

Služebníci k nezaplacení

Zrození elektrického spotřebiče v národním podniku Elektropraga

ELEKTROPRAGA Hlinsko

Domácnost bez elektrických spotřebičů byla v reklamních prospektech národního podniku ELEKTROPRAGA Hlinsko prezentována jako začarovaný kruh: plotna - dřez - necky, necky - dřez - plotna, v němž moderní žena, navzdory technickému pokroku, uvízla. Bariéru nekonečné dřiny měly konečně prorazit šlehače, mixéry, vařiče, žehličky a vysavače a další přístroje - pokorní služebníci, kteří poslouchají svou velitelku na slovo. Mixéru stačí poručit: míchej - a kuchyňský robot Pragomix ušlehá bábovku; elektrickému trubkovému vařiči pokyneme jediným otočením knoflíku ... a voda na kávu už vře! Předvést také vysavač nebo žehličku s termostatem jako služebníky, kteří poslechnou na jediné slovo, bylo už o poznání složitější.

Číst dál: Služebníci k nezaplacení

Lišák a Havran prodávají sýr

Propagace sýrů v padesátých letech

Nedostatek tvrdých sýrů vyvažovala v padesátých letech poměrně pestrá nabídka sýrů tavených, které se prodávaly buď v hranolech balených do staniolu nebo v plechových konzervách. Po polovině padesátých let se na pultech nově budovaných samoobsluh (první byla otevřena na pražském Žižkově v roce 1955) objevovalo 14 druhů tavených sýrů. K dostání byl tavený plísňový sýr Niva, trojúhelníčky taveného ementálu (balené po šesti kusech v kulatých kartónových krabičkách) nebo měkký sýr s chutí romaduru. Jednotlivým značkám odpovídala reklamní ilustrace: vedle smetanové Galánky a prostého taveného Šohaje to byla pestrá škála Lišáků, vyplazujících mlsně jazyk na havrana se sýrovým hranolem v zobanu. Na výrobcích firmy Laktos se dvojice z proslulé Ezopovy bajky objevovala už v době první československé republiky.

Číst dál: Lišák a Havran prodávají sýr