Jednotný systém periodik pro děti a mládež
Administrativními zásahy bylo na přelomu čtyřicátých a padesátých let zastaveno vydávání více než dvou desítek časopisů určených dětem a mládeži. Místo pestré škály titulů začal vznikat jednotný systém několika specializovaných periodik, rozdělených podle věku cílové skupiny.
Jak stát likvidoval kýč a postaral se o umělce
Politický systém, který v Československu od konce 40. let ovlivňoval veškeré aspekty veřejného života a také autoritativně zasahoval do soukromí občanů, nastolila strana vedená poměrně nepočetnou skupinou profesionálních revolucionářů. Jejich nástup k moci však umožnilo široce sdílené přesvědčení, že demokratické mechanismy v konfrontaci s fašismem zcela selhaly, takže návrat k nim už není možný a společnost se ocitla před jedinečnou příležitostí vybudovat na troskách starého světa něco docela nového. Po druhé světové válce se Československo vzdálilo bývalým západním spojencům, přimklo se k Sovětskému svazu a začalo budovat lidovou demokracii.[1]
Tanky míru
V procesu mechanizace a ekonomické transformace československého zemědělství se po únoru 1948 stal klíčovým strojem (a zároveň i nástrojem propagandy) traktor, jenž svými mohutnými pneumatikami vyznačil frontovou linii mezi starým selským, a novým socialistickým světem. Stroj, který měl odstranit meze mezi políčky drobných rolníků a lány velkostatkářů, a změnit tak tvář celé země, si mezi ostatními dopravními prostředky udržel privilegované postavení až do konce 50. let, kdy dominantní obrazy mírových tanků socialismu vytlačily působivé úspěchy sovětských raketových konstruktérů.
Pružný charakter
První vizuální podobu, která se brzy stala všeobecně známou, získal protektorátní fantom s pružinami na nohou v animovaném filmu Pérák a SS v roce 1946. Jiří Trnka oblékl do přiléhavého černého trikotu usměvavého kominíčka a společně s Jiřím Brdečkou jej vybavil elegancí výtržníka z filmových grotesek. Pérák dráždil okupanty mrštností, s níž se vymykal disciplinovanému režimu a jeho role skončila osvobozením spoluobčanů z nacistického kriminálu. Velké očisty národního života, která začala ve dnech květnového povstání pronásledováním nacistických zločinců a českých kolaborantů, se už neúčastnil. Vrátil se však po únorových událostech roku 1948, kdy se komunističtí ideologové snažili legitimizovat politické čistky jako kontinuální pokračování boje proti zrádcům národa. Když se Pérák objevil v obrázkovém seriálu v Haló nedělních novinách, oblékal se sice stejně jako Trnkův a Brdečkův diabolický fantom, ale na rozdíl od něj artikuloval politicky vyhraněnější program.