Československo se v době státního socialismu pyšnilo mimo jiné i tím, že patří k prvním zemím světa, které mají péči o životní prostředí zakotvenou v nejvyšší právní normě.[1] V ústavě ČSSR opravdu stálo, že se stát všestranně stará o přírodu, „aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu a vhodné prostředí, které by prospívalo zdraví pracujících a umožňovalo jejich zotavení“.[2] Skutečnost ale vypadala docela jinak. Investice proudily především do rozšiřování průmyslové výroby a těžby surovin, takže na rekultivaci krajiny už moc finančních prostředků nezbývalo.

Číst dál: Když do lesa, tak v džínách

Přesto, že se nabídka zahraniční prózy během šedesátých let neustále rozšiřovala, na pultech československých knihkupectví dlouho scházely hororové povídky, běžně dostupné na americkém a západoevropském knižním trhu. Charakter edičních plánů státních nakladatelství totiž stále ovlivňovalo pojetí četby jako vážné a důležité činnosti. Tomuto vznešenému poslání knihy musela odpovídat také náležitá úprava.

Číst dál: Ordinovat děs a vzrušení po kapkách

Ačkoliv ve druhé polovině šedesátých let přestávalo být sledování televize malou společenskou událostí, stále se u černobílých obrazovek scházeli nejen rodinní příslušníci, ale často také sousedé a známí. Když se dávaly takové šlágry, jako byl seriál Tři chlapi v chalupě, epizody z francouzské kriminálky Inspektor Leclerc nebo cyklus staropražských písniček Babiččina krabička, lidé prý utíkali z nočních směn a sály biografů zely prázdnotou.[1] Podle průzkumu z roku 1967 trávili diváci u přijímačů v průměru sedmnáct hodin týdně. Více než polovina z toho připadla na poměrně úzký interval od sedmé do desáté hodiny večer. Program mezi prvními a druhými televizními novinami tehdy rámovaly dva pětiminutové bloky televizních tipů.

Číst dál: Pan Vajíčko a Panenka, charaktery československé reklamy

Ve druhé polovině šedesátých let začal vzhled nejrůznějších tiskovin, od poštovních známek přes knihy a časopisy až po plakáty, ovlivňovat nástup nového trendu, který se v tehdejším Československu zpočátku označoval jako grafika vizuální komunikace (Klivar 1970a: 7). Zatímco užitá grafika byla chápána jako funkčně vázané rozšíření umělecké tvorby, grafický design měl prostřednictvím všeobecně srozumitelných vizuálních symbolů sloužit k rychlému přenosu informací. Grafičtí designéři chtěli zbavit znaky ilustrativnosti a iluzivnosti a používat čisté abstraktní tvary a formy. Jejich práci charakterizovalo také kombinování fotografií s přehledným a dobře čitelným písmem, zejména s různými typy grotesku, lettristické kompozice a hry s variabilními optickými efekty. Ačkoliv nová technická estetika poněkud oslabila roli kreslené ilustrace, nevytěsnila ji úplně. Protože práci grafiků přestala svazovat tradiční omezení, která dlouhodobě bránila uplatnění humoru a nadsázky, dalo by se říci, že kresba zažila v hospodářské propagaci krátké období největšího rozkvětu a volnosti.

Číst dál: Jak svlékat silonové prádélko