Kreslené triky ve školních filmech

Návrhy na využití filmu jako didaktické pomůcky se objevily už ve dvacátých letech. Výroba školních filmů se však začala rozvíjet až v nových společenských a politických podmínkách po Druhé světové válce, kdy se filmová produkce dostala ze sféry soukromého podnikání pod dohled státu. Poté, co veškerou moc převzala komunistická strana, došlo k rozsáhlým změnám i v oblasti výchovy a vzdělávání. Byla ustavena jednotná státní školská soustava a filmoví pracovníci měli realizovat náměty na základě odborných pokynů Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského.

V teoretických textech byl školní film jednoznačně definován účelovým hlediskem jako precizní demonstrace té části nové učební látky, kterou nebylo možné slovním výkladem ani jinými prostředky dostatečně názorně a dynamicky vyložit. V praxi těžili tvůrci především z příkladu populárně vědeckých snímků. Výsledky jejich práce byly po celá padesátá léta kritizovány za příliš odlehčené a zábavné zpracování látky, přeceňování uměleckých prvků a nekoncepční používání hudebního doprovodu.

K centralizaci a standardizaci výroby školních filmů došlo až počátkem šedesátých let. V roce 1962 vznikl národní podnik Komenium, který měl vědecké poznatky metodicky zpracovat a ve formě vhodných audiovizuálních programů je distribuovat do všech výchovných a vzdělávacích zařízení. Nešlo jen o filmové záznamy pracovních postupů v nejrůznějších oborech, které vznikaly v souladu s požadavkem na těsné sepětí výuky s praxí.

Učební osnovy vyžadovaly také vysvětlení složitých a málo přehledných jevů: od pohybu elektronů v atomu, přes slučování molekul, až po vývoj embrya nebo zpracování železné rudy ve vysoké peci. Ukázalo se, že některé z těchto dějů lze sice s vhodným technickým vybavením filmovat, ale samotný záznam, byť profesionálně provedený, ještě nemusí být zárukou srozumitelnosti. Například z hodnocení výsledků projekce naučného snímku Jak roste chléb (1949) vyplynulo, že většina dotazovaných žáků považovala hrudku hlíny, kterou zvolna a s námahou zdvíhalo klíčící zrno, za balvan obrovských rozměrů. V takové situaci se uplatnil nejen vhodný komentář, ale především kresebné zásahy a běžné animační postupy; a to nejen v roli ozvláštňujících doplňků, ale jako podstatné funkční prvky školního filmu. Kreslené grafy přehledně vyznačovaly souvislosti vzdálených jevů a trojrozměrné modely hrály role mikroskopických živočichů i továrních kolosů. Ačkoliv se výtvarné řešení školních filmů považovalo za méně důležité, než metodicky správné uchopení tématu, stojí trikové záběry v těchto účelových snímcích za pozornost; už jen proto, že do značné míry ovlivňovaly představivost dvou generací školáků.

Ukázky ze školního filmu Atom a jeho energie
Scénář a režie Josef Vácha
Improvizace na elektrofonických varhanách prof. Miroslav Kampelsheimer
Kreslené triky A. Zahradník, M. Škabrada, J. Vašek, Z. Zatloukal, J. Pinter, J. Broskva
Vyrobilo Studio populárně vědeckých a naučných filmů Praha