Signály z vesmíru

Upomínka na úsvit kosmického věku

Zeměkouli opředenou křivkami drah umělých oběžnic lze považovat za jeden z charakteristických obrazů konce padesátých let. Znázornění počátku "kosmického věku" bychom měli doplnit soustřednými kružnicemi rádiových signálů, které vysílal první sovětský Спутник. Bylo možné sledovat jej na obloze dalekohledem, a rovněž poslouchat pravidelné impulzy, vycházející z dvojice jeho radiomajáků. Signály dalších sovětských družic přenesly na Zemi data z geofyzikální laboratoře, první fotografie odvrácené strany Měsíce, a nakonec i lidský hlas. Záznamy signálů z vesmíru vydalo na gramodesce — v upomínku na "nejvýznamnější okamžiky lidských dějin" — Státní hudební vydavatelství v roce 1961.

 

Překonání zemské tíže mělo nespornou hodnotu symbolického gesta. Odhalení tajemství vesmíru slibovalo blízké pokoření všech hranic, překážek a omezení, které člověku dosud kladly do cesty přírodní zákony, a podpořilo víru v proroctví, že lze změnit svět, který rozhodně není tím nejlepším z možných světů.

 

"Pro chvíle, kdy se Vaše dítě, které nemělo štěstí být svědkem prvních pokusů člověka o ovládnutí vesmíru, zeptá: „Jak to tehdy bylo?“ – a také pro chvíle, kdy sami zatoužíte připomenout si nejvýznamnější okamžiky lidských dějin, připravili jsme Vám tuto publikaci."

 

Tři týdny trvající pípání prvního sputniku bylo zaznamenáno i v Československu. Posluchačům zprostředkoval zachycené rádiové impulsy nejen rozhlas; série krátkých zvukových záznamů vyšla i na fonokartě (gramofonové desce vyrobené z kartonu s vrstvou polymeru) ve zvláštní příloze časopisu Věda technika mládeži. Slyšitelné úspěchy sovětského raketového programu se staly příležitostí demonstrovat "dějinný moment" jako monumentální fanfáry nové éry, v níž heroicky prosazovaná vůle přetvoří přírodu i dějiny.

 

4. října 1957 byl celý svět radostně vzrušen zprávou o vypuštění první sovětské družice. Спутник nesl na palubě pouze rádiové vysílače, "ale jejich signály jako by oznamovaly světu začátek vítězné cesty sovětské astronautiky".

 

 

Třetí sovětská družice odstartovala z Bajkonuru 15. května 1958. Rádiové signály, vyslané z geofyzikální laboratoře pro studium magnetosféry, informovaly o intenzitě různých složek kosmického záření. "Velká intenzita tohoto záření působí, že některé signály se podobají čárce morseovy abecedy":

 

 

 

Signály Lunika na cestě k Měsíci. 13. září 1959 dopadly emblémy Sovětského svazu na měsíční povrch.

 

 

 

Signály sondy Luna 3, která 7. října 1959 pořídila fotografie odvrácené strany Měsíce a odeslala je k Zemi.

 

 

 

Rádiové signály vyslané 9. března 1961 z kabiny, v níž letěl při testu lodi Vostok pes Černuška.

 

 

 

"Tak, jako signály první sovětské umělé družice Země oznamovaly světu, že sovětská věda zahajuje nástup do okolí Země, oznamuje hlas Hrdiny Sovětského svazu, majora Gagarina stejně radostně, že začíná etapa druhá, etapa vysílání kosmických laboratoří s lidskou posádkou."

 

 

Přední a zadní strana fonokarty se záznamy signálů z vesmíru. Ilustrace a grafickou úpravu publikace, kterou v roce 1961 vydalo Státní hudební vydavatelství, vytvořil František Škoda.