Jeliborn v uniformách

Oldřich Jelínek (1930) je český kreslíř, grafik, karikaturista, ilustrátor a malíř, který od počátku osmdesátých let žije a pracuje v Mnichově. V první polovině padesátých let studoval v ateliérech Antonína Pelce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Akademii výtvarných umění v Praze. Se spolužákem Adolfem Bornem (1930–2016) ilustrovali nejprve rané texty Egona Bondyho, Iva Vodseďálka i vlastní „suprasexdadaistickou“ novelu „Urajt“ pro podzemní edici Půlnoc. Brzy poté undergroundové prostředí opustili a začali pracovat pro tisk. Vedle časopiseckých a knižních ilustrací společně vymýšleli, kreslili a publikovali karikatury, parodické komiksy a kreslené vtipy. Jejich spolupráce trvala do počátku šedesátých let, kdy začali vystupovat jako samostatní umělci.

Na začátku padesátých let se Oldřich Jelínek a Adolf Born přátelili s nekonformními básníky Ivem Vodseďálkem a Zbyňkem Fišerem, kteří vydávali podzemní ediční řadu Půlnoc. Nebyla určena k distribuci mimo okruh nejbližších známých, ale spíš k uchovávání vlastních textů. Born s Jelínkem ilustrovali „Korespondenční román“ Egona Bondyho, druhé vydání Vodseďálkovy „Trapné poesie“ a v květnu 1951 také vlastní novelu „Urajt, sdělanou podle K. J. Erbena“. [1]. Na základě této „balady“ údajně vznikl amatérský film, k němuž se ale Oldřich Jelínek nehlásí. [2]. Ochotněji vzpomíná na společné večírky, které pořádali v odlehlé a vlhké komoře vily, která patřila Jelínkovým rodičům. Na jednu zvlášť povedenou párty si společně s Adolfem Bornem oblékli černé uniformy příslušníků SS. Nebyly to skutečné stejnokroje z časů okupace, ale kostýmy, vypůjčené z barrandovských ateliérů pro studenty VŠUP, kteří měli v prvomájovém průvodu sehrát roli poražených nacistů. I tak vypadaly přesvědčivě a mimo oficiální manifestaci budily všelijaké dohady. Básník Zbyněk Fišer, který už tehdy používal židovský pseudonym Egon Bondy jako výraz solidarity s pronásledovaným národem, je považoval za součást dobové fascinace fašismem. Ve vzpomínkovém textu, který vznikl počátkem osmdesátých let, o tom napsal: „Bez humoru vážně brali [fašismus] např. i Born a Jelínek, kteří se doma v garáži převlékali do SS uniforem a citovali Mein Kampf zpaměti. Když jsem na začátku roku 1951 pořádal doma pro přátele čtení Pražského života, který se tenkrát jmenoval Prager Leben (!), po přečtení mi Born s Jelínkem upřímně blahopřáli, ale měli jednu námitku, že jsem tam neukázal, že příčinou všeho zla jsou Židi.“ [3]. Oldřich Jelínek takové nařčení z uhranutí fašismem odmítá a převlékání do uniforem SS vykládá jako excentrický žert, schopný vyprovokovat zvlášť prudké reakce. Snadno uvěříme tomu, že černá uniforma dokázala zmrazit zábavu v celé hospodě, do níž si Jelínek odskočil přímo z večírku pro cigarety. Konsternovaní štamgasti se zkrátka na chvíli ocitli „v recesi“, jak ve třicátých letech říkávali příznivci těchto svérázných žertů o svých šokovaných a zdeptaných obětech.

 

Oldřich Jelínek, ilustrace k povídce Václava Jelínka Korunní svědek, 1962.

 

Rozpaky dnes vzbuzují spíš Bornovy a Jelínkovy protiválečné karikatury z přelomu padesátých a šedesátých let. V tehdejším Československu představovaly tendenční kresby, namířené proti tzv. západoněmeckému revanšismu a americkému imperialismu, široce podporovaný žánr, který měl v rámci oficiální výtvarné scény prestižní postavení. Státní a stranické instituce pořádaly výstavy těchto prací [4] a noviny i časopisy je ochotně publikovaly, což přilákalo celou řadu výtvarníků, kteří se v těsných mantinelech oficiálně přijatelné ikonografie pokoušeli o nadčasové obrazy válečných dravců. Místo nich jim ale častěji vycházeli obyčejní „chřestýši“, vysocí vojenští hodnostáři, jejichž prsa zdobilo ohromné množství řádů a medailí, nebo neškodní „šavličkoví generálové“.[5]

 

Adolf Born, Generál Luftwaffe, 1960.

 

Adolf Born, protiválečná karikatura, 1961.

 

Adolf Born, His Masters Voice, 1961.

 

Adolf Born, protiválečná karikatura, 1961.

 

Adolf Born, protiválečné karikatury z počátku 60. let.

 

Oldřich Jelínek, Mír, 1962.

 

Podobná symbolika poznamenala i práci Adolfa Borna a Oldřicha Jelínka, kteří figurám ve svých protiválečných kresbách nasazovali rohaté přílby barbarských Teutonů nebo pruské piklhaubny s kovovým hrotem. V té době také začala vznikat Bornova pověstná sbírka vojenských čepic, klobouků a dalších pokrývek hlavy. Jejím iniciátorem byl Oldřich Jelínek, který údajně někdy na počátku padesátých let vyhrál v tombole střapatou turkménskou beranici. Zpočátku to byla zábavná kuriozita a recesistická rekvizita, podobně jako německé uniformy; až později se spolu s ostatními čapkami, klobouky a čepicemi stala součástí Bornova „divadla světa“, v němž se ezopské narážky na stav společnosti postupně proměnily v rej fantaskních masek a přeludů.

 

Oldřich Jelínek, Praha 18. června 2018.

 

Oldřich Jelínek vzpomíná na Adolfa Borna a společné převlékání do vypůjčených uniforem SS, Praha 18. června 2018.

 

[1] MACHOVEC, Martin, „Několik poznámek k podzemní ediční řadě Půlnoc“, Kritický sborník XIII, 1993, č. 3, s. 71–78.

[2] JELÍNEK, Oldřich, „Jak to všechno začalo“, Haňťa press, 1993, č. 14, s. 13.

[3] BONDY, Egon, Prvních deset let, Praha: Maťa, 2002, s. 59.

[4] K největším akcím patřila výstava protifašistických karikatur „Být či nebýt“, uspořádaná v roce 1961 ke 40. výročí založení KSČ.

[5] BRUKNER, Josef. „Být či nebýt“, Plamen III, 1961, č. 6, s. 141.

 

Text vznikl pro Artyčok TV jako volné pokračování série dokumentárních pořadů, které sledovaly proměny výrazných charakterů v konfrontaci s vývojem politických událostí a se změnami společenské praxe.