Lehněte si patami k výbuchu a pevně zavřete oči

Jak se chránit před účinky zbraní hromadného ničení

V létě roku 1949 provedl Sovětský Svaz úspěšný test atomové bomby a stal se po Spojených státech druhou jadernou mocností. Pokud by tehdy došlo k válce mezi Východem a Západem, jednotky evropských členů NATO měly být štítem, který zastaví konvenční útok; USA pak měly udeřit na protivníka svým jaderným mečem. Jak by takový úder vypadal  ̶  a jak se proti jeho hrozivé síle bránit  ̶  ukazovaly četné brožurky civilní obrany. Společně s praktickými nácviky používání standardních i zcela improvizovaných ochranných pomůcek proti následkům atomové exploze vytvořily nad Československem mimořádně dusnou atmosféru. Slunce mohl i v pravé poledne zastínit oslnivý záblesk jaderného výbuchu.

 

Úderná síla amerického jaderného meče ještě vzrostla v roce 1952, po prvním úspěšném pokusu s vodíkovou pumou. Atomový meč hrozil v případě konfliktu hromadnou odvetou, při níž by se svět proměnil v termonukleární poušť. Tato strategie přestala fungovat, když Sovětský Svaz vyslal v říjnu 1957 do kosmu dvoustupňovou raketu, která nesla sondu Sputnik. Úspěšný pokus demonstroval možnost zasáhnout jadernou hlavicí dosud neohrožené území USA. Spojeným státům se odpálení podobné rakety povedlo počátkem následujícího roku. Nová patová situace, která spoutala ruce vojenským stratégům, uvolnila na obou stranách železné opony vlnu tvůrčí energie při ztvárnění vnějšího obrazu atomového výbuchu, jeho ničivých následků i možných způsobů, jak se mu bránit. Dlouhotrvající napětí dalo vzniknout pozoruhodným obrázkovým návodům na stavbu krytů nebo bizarním performancím s improvizovanými ochrannými prostředky:

 

Improvizovaná ochrana nohou před škodlivými účinky radioaktivních látek  ̶  pomocí prkének se špalíky (vlevo) a pomocí věchtu slámy. Snímky jsou z brožury Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně (1960).

 

„Na podzim roku 1950, sotva pět let po skončení druhé světové války, bylo ve třídách amerických škol zavedeno podivné a zlověstné válečné vyučování. Žádné děti kdekoli ve světě se nikdy předtím ničemi takovému neučily. Po prvé v dějinách se děti učily krčit pod lavicemi s pevně zavřenýma očima a s hlavou staženou mezi paže. Učily se stát nehnutě zády k oknu, s obličejem přitisknutým ke zdi, a ležet na podlaze pod kusem látky, kterým si přikrývaly tělo.“

Tímto odstavcem začíná kniha amerického protiválečného aktivisty, novináře a fotografa Alberta E. Kahna (1912 – 1979) Hra smrti, která v českém překladu vyšla roku 1956. V táboře míru uvítali Kahnova svědectví o excesech americké civilní obrany jako důkazy agresivní politiky Spojených států a příprav na třetí světovou válku.

 

A. E. Kahn uveřejnil v roce 1953 přehled "nejstrašnějších" akcí Federálního úřadu pro civilní obranu. Kniha Hra smrti se (mimo jiné) zabývala zdrcujícím dopadem studené války na psychiku amerických dětí, které se tísnily „v polorozpadlých školních budovách, protože peníze na stavbu škol pohltilo zbrojení“. Popis cvičení pro překvapivý útok jadernými zbraněmi doprovázely snímky dětí, ukazujících poznávací známky, které odolají žáru atomové exploze nebo žáků, ukrývajících se pod školními lavicemi během nácviku chování v případě výbuchu atomové pumy. Snímky jsou z českého vydání knihy Alberta E. Kahna Hra smrti. Praha: Mladá fronta, 1956 (překlad původního vydání The Game of Death: Effects of the Cold War on Our Children. C&K, 1953)

 

V době, kdy si američtí školáci skládali do lavic bílou látku, pod níž by se skryli před zářením jaderné exploze, soustředila se civilní obrana v Československu převážně na organizaci pomoci při požárech, povodních, větrných kalamitách a podobných „mimořádných událostech“. Teprve v roce 1951 začaly být ministerstvem vnitra zřizovány na úrovni krajů štáby Civilní obrany, vedené většinou bývalými vojáky. Pod tlakem vzrůstajícího napětí mezi jadernými mocnostmi se nácvik ochrany před účinky atomových zbraní začal praktikovat i na československých školách.

Atomová puma mohla explodovat ve vzduchu, nad zemí i pod ní. „V okamžiku atomového výbuchu vzniká oslepující záblesk, který i za slunečného dne osvětlí terén a oblohu na desítky kilometrů. Výbuch doprovází burácení připomínající ohlušující rachot hromu. Při vzdušném výbuchu se tvoří ohnivá koule (při pozemním polokoule), která svítí několik vteřin a je daleko viditelná. Rychle se zvětšuje, zvedá se do výše a ochlazením se mění v oblak. Vznikající teplý proud vzduchu nasává s povrchu země prach, úlomky zřícenin a půdu a vytváří tak mohutný sloup, který se spojí s mrakem. Vzniká tak charakteristický hřibovitý tvar atomového výbuchu, který v několika minutách narůstá až do výše patnácti kilometrů i výše a pomalu se rozplývá v ovzduší. V důsledku obrovského rozpínání vzduchu teplem v okamžiku atomového výbuchu vzniká tlaková vlna. Kromě toho atomový výbuch doprovází světelné záření a neviditelné záření – pronikavá radiace, která škodlivě působí na živý organismus.“

 

Záblesk při vzdušném atomovém výbuchu. Anonymní ilustrace z knihy Základní příručka pro důstojníky v záloze, vydané Ministerstvem národní obrany v roce 1956.

 

Vzdušný výbuch atomové bomby. Ilustrace z příručky civilní obrany Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

Hřibovitý oblak atomového výbuchu a Vnější obraz podvodního atomového výbuchu (vpravo). Ilustrace ze Základní příručky pro důstojníky v záloze, vydané Ministerstvem národní obrany v roce 1956. Příručka nebyla určena pro veřejnost; neměla sice "tajný ráz", ale vlastník musel "dbát toho, aby nebyla ztracena nebo se nedostala do rukou nepovolaným osobám."

 

Jak se ničivým účinkům jaderného výbuchu bránit? Jak přečkat tlakovou vlnu, světelné záření, pronikavou radiaci a přežít následné radioaktivní zamoření terénu? Ochrana proti tlakové vlně je podle brožurky civilní obrany "v podstatě jednoduchá. Záleží ve včasném ukrytí v úkrytu, zákopu, jámě, příkopu nebo za pevnou překážkou; ve větší vzdálenosti od místa výbuchu v otevřeném terénu dostačuje položit se na zem nohama k výbuchu."

MUDr. František Fuciman a kol.: Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

Světelné záření neproniká neprůhledným materiálem a proto jakákoliv překážka — stín za pahorkem, v průrvě, za domem, za stromem — poskytuje ochranu před přímými účinky světla a vylučuje popálení. Ilustrace ze Základní příručky pro důstojníky v záloze, vydané Ministerstvem národní obrany v roce 1956.

 

Autorům brožurek civilní obrany nezbývalo nic jiného, než občanům poradit totéž, co radili školákům jejich američtí kolegové počátkem padesátých let: „Je-li mimo školní budovu, žák by měl:
1. Je-li nějaká ochrana ne dále než na krok nebo dva, skrčit se nebo lehnout si za domem, pod lavici na dvoře, u chodníku nebo ve stoce.
2. Na otevřeném prostranství padnout k zemi a skrčit se zády k výbuchu.“

Albert E. Kahn: Hra smrti. Praha: Mladá fronta, 1956. Kahn cituje ze Směrnice školského výboru pro vedoucí všech základních škol v Los Angeles (1951).

 

Jednotlivé fáze tlakové vlny. Ilustrace z knihy Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

Světelné záření trvá jen několik vteřin, ale může způsobit popáleniny na nechráněných místech pokožky. Ochrana proti němu je shodná se způsobem ochrany proti tlakové vlně: úkryt, který chrání člověka proti tlakové vlně, uchrání jej i před světelným zářením. V okamžiku jaderného výbuchu je tedy ideální procházet se v členité krajině, co možná nejdál od epicentra exploze. Jakmile zahlédneme nad vrcholky remízku narůstat jaderný hřib, zavřeme pevně oči a zalehneme (patami k výbuchu) za nejbližší žulový balvan.

Když dozní hromové burácení výbuchu, je třeba zabránit přístupu radioaktivních zplodin do organismu. Nejhorší je neviditelná radiace. „Její škodlivost je v tom, že porušuje normální činnost organismu a vyvolává onemocnění, zvané nemoc z ozáření.“ Podle dávky ozáření se projevuje bolestmi hlavy, nevolností, slabostí; při těžším zasažení zvracením, průjmem a celkovou únavou; po velmi silném ozáření následuje neutišitelné zvracení, vytrvalé bolesti hlavy, které za několik dní končí smrtí.

 

Improvizovaná ochrana rukou pomocí rozřezané protichemické pláštěnky. Snímek z brožury Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

Ochrana proti radioaktivním látkám je podle dobových příruček překvapivě jednoduchá, stejně jako ochrana proti tlakové vlně: "Při vyhlášení poplachu je třeba včas se ukrýt, nevstupovat do zamořeného terénu a v případě zasažení včas provést dezaktivaci a hygienickou očistu. Dýchací orgány chráníme ochrannou maskou nebo improvizovanými prostředky, které ji nahrazují."

 

Improvizovaná ochrana nohou pomocí protichemické pláštěnky. Snímky jsou z brožury Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

Osobní protichemický balíček obsahoval pláštěnku, určenou k ochraně celého těla před zamořením radioaktivními látkami, protichemické přezůvky, rukavice, svazek savých papírů (na odsátí kapalných radioaktivních látek z povrchu těla), kelímek odmořovacího prostředku, ampulky s protiarzinovou čichací směsí a kousek mýdla.

 

Závěrem je vhodné zásady ochrany proti účinkům atomových zbraní shrnout:
― při vyhlášení nebezpečí atomového napadení vyhledat ihned nejbližší úkryt;
― při napadení a likvidaci jeho následků se řídit pokyny orgánů civilní obrany;
― zastihne-li nás výbuch mimo úkryt, využít při zpozorování záblesku vhodné překážky (masivní budova, zeď, terénní vlna, příkop, jáma apod.). Je třeba si uvědomit, že tlaková vlna boří budovy, ve větší vzdálenosti strhává krytinu, rozbíjí okna apod., čímž může způsobovat druhotná zranění;
― obličej, obnažené části těla a oči chránit před světelný zářením;
― proti radioaktivnímu zamoření se chránit přehozením pláštěnky, nepromokavého pláště, papírem apod. přes hlavu. Dýchací orgány chráníme ochrannou maskou nebo improvizovanými prostředky, jako kapesníkem, čistou látkou, vatou apod.;
― radioaktivní látky ihned alespoň částečně se sebe odstranit a velkou pečlivost věnovat ochraně ran před zamořením;
― zachovat pořádek, bránit panice a všemi silami podle pokynů orgánů civilní obrany přispět k likvidaci následků atomového napadení.

 

MUDr. František Fuciman a kol.: Nauč se chránit před účinky zbraní hromadného ničení. Na pomoc všenárodní přípravě k civilní obraně. Naše vojsko, 1960.

 

pavel ryška

 

Klíčová slova:

jaderná zbraň / atomová válka / ochranné prostředky / civilní obrana