Bramborouci v Čechách

Mandelinka bramborová a umění propagandy

zápalkové nálepky 50. let

V roce 1949 vyšel v knihovničce Ministerstva zemědělství spisek autorského kolektivu Dr. Starý, Dr. Robek a Dr. Kac "Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní". Text věcně rozebíral příčiny náhlého přemnožení mandelinky, škody, které působí larvy i dospělí brouci, a především navrhoval organizovaný postup proti této zhoubě československých brambořišť. Autoři mimo jiné doporučovali důrazně, avšak zcela střízlivě, vychovávat školní mládež "k tomu, že pátrání po mandelince a sběr je povinností jich samých a každého z nás a že tuto práci nutno vykonat bez odměn" (B. Starý a kol., 1949).

 

Drobné leporelo Ondřeje Sekory "O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů", které vydalo v nákladu 120 tisíc kusů Státní nakladatelství dětské knihy, není jen extrémním výrazem zmíněného výchovného programu. Přemnožení mandelinky bramborové se v létě roku 1950 stalo známou příležitostí k velké politické akci.

 

Ondřej Sekora: "O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů". SNDK, 1950

 

Navzdory podrobnému popisu toho, jak vzdušné proudy strhují mandelinku na úpatí krušnohorských vrchů, vypracovanému zemědělskými odborníky, přišla československá propaganda s tvrzením, že mandelinkové nebezpečí nemohlo vzniknout přirozeným a obvyklým způsobem, ale že "nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vyslaných." (Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové, 28. 6. 1950)

 

Vědecké vysvětlení případů, kdy se mandelinka objevila v příhraničních horských krajích zcela nečekaně v brambořištích u lesa: "Dostala se sem přirozenou cestou týmiž vzdušnými proudy jako semena rostlin". Dr. Starý a kol., Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní (1949).

 

Zatímco výklad Dr. Starého konstatoval malou pohyblivost mandelinky a uváděl, že pouze za velmi parných větrných dnů se "celé roje brouků naráz zvednou, jako by byly řízeny neznámými sociálními vlivy, a dají se [...] unášeti i na velké vzdálenosti, často delší 100 km", Ondřej Sekora vylepšil tvrzení vlády, že "nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty", a ukázal dětem letoun, rozsévající biologickou zbraň na naše brambořiště:

 

 

Sekorova kreslířská obratnost v antropomorfizaci jakéhokoliv kousku živé i neživé přírody stvořila nového anti-hrdinu: Bramborouka. Zároveň mu poslání knížečky i zásady amatérského entomologa bránily příliš se vzdálit naturalistickému popisu. Vajíčka i larvy jsou podány věcně, pouze dospělí brouci se ― ve shodě se svým neblahým posláním ― zlovolně šklebí.

 

 

 

Vajíčka, larvy a dospělý brouk mandelinky bramborové. Kresby Dr. Starého ze spisku "Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní" (1949).

 

Instruktáž techniky sběru probíhá u Sekory ve shodě s metodikou uvedenou ve spisku doktora Starého: „Při sběru hledající jsou skloněni, láhev mají připevněnu na pasu, obě ruce mají volné. Nejprve prohlédnou trs shora, pak levou rukou obejmou trs, skloní jej k jedné straně, aby dobře viděli do trsu i na listy, pak trs obrátí levou rukou na opačnou stranu a pravou rukou sbírá se mandelinka (brouk, larva, vajíčka) do láhve.“

 

 

 

Zlatým hřebem Sekorova leporela jsou sbírkové exponáty mandelinky bramborové (Leptinotarsa ― Doryphora decemlineata) a blíže neurčeného amerického letounu, připíchnuté dvojjediným entomologicko-politickým špendlíkem ve společném kazetové rakvi:

 

 

Do boje proti "americkým broukům" se v roce 1950 zapojil — pod vedením Ondřeje Sekory — rovněž Ferda Mravenec:

 

 

Klíčová slova:

mandelinka / Bramborouk / Ondřej Sekora / Dr. B. Starý / entomologie / propaganda / leporelo