Bramborouci v Čechách
V roce 1949 vyšel v knihovničce Ministerstva zemědělství spisek autorského kolektivu Dr. Starý, Dr. Robek a Dr. Kac Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní. Text věcně rozebíral příčiny náhlého přemnožení mandelinky, škody, které působí larvy i dospělí brouci, a především navrhoval organizovaný postup proti této zhoubě československých brambořišť. Autoři mimo jiné doporučovali důrazně, avšak zcela střízlivě, vychovávat školní mládež „k tomu, že pátrání po mandelince a sběr je povinností jich samých a každého z nás a že tuto práci nutno vykonat bez odměn“.
Drobné leporelo Ondřeje Sekory O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů, které vydalo v nákladu 120 tisíc kusů Státní nakladatelství dětské knihy, není jen extrémním výrazem zmíněného výchovného programu. Přemnožení mandelinky bramborové se v létě roku 1950 stalo známou příležitostí k velké politické akci.
Ondřej Sekora, O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů. SNDK, 1950.
Navzdory podrobnému popisu toho, jak vzdušné proudy strhují mandelinku na úpatí krušnohorských vrchů, vypracovanému zemědělskými odborníky, přišla československá propaganda s tvrzením, že mandelinkové nebezpečí nemohlo vzniknout přirozeným a obvyklým způsobem, ale že „nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vyslaných“ (Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové, 28. 6. 1950).
Vědecké vysvětlení případů, kdy se mandelinka objevila v příhraničních horských krajích zcela nečekaně v brambořištích u lesa: „Dostala se sem přirozenou cestou týmiž vzdušnými proudy jako semena rostlin“. Dr. Starý a kol., Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní (1949).
Zatímco výklad Dr. Starého konstatoval malou pohyblivost mandelinky a uváděl, že pouze za velmi parných větrných dnů se „celé roje brouků naráz zvednou, jako by byly řízeny neznámými sociálními vlivy, a dají se [...] unášeti i na velké vzdálenosti, často delší 100 km“, Ondřej Sekora vylepšil tvrzení vlády, že „nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty“, a ukázal dětem letoun, rozsévající biologickou zbraň na naše brambořiště:
Sekorova kreslířská obratnost v antropomorfizaci jakéhokoliv kousku živé i neživé přírody stvořila nového anti-hrdinu: Bramborouka. Zároveň mu poslání knížečky i zásady amatérského entomologa bránily příliš se vzdálit naturalistickému popisu. Vajíčka i larvy jsou podány věcně, pouze dospělí brouci se ― ve shodě se svým neblahým posláním ― zlovolně šklebí.
Vajíčka, larvy a dospělý brouk mandelinky bramborové. Kresby Dr. Starého ze spisku Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní (1949).
Instruktáž techniky sběru probíhá u Sekory ve shodě s metodikou uvedenou ve spisku doktora Starého: „Při sběru hledající jsou skloněni, láhev mají připevněnu na pasu, obě ruce mají volné. Nejprve prohlédnou trs shora, pak levou rukou obejmou trs, skloní jej k jedné straně, aby dobře viděli do trsu i na listy, pak trs obrátí levou rukou na opačnou stranu a pravou rukou sbírá se mandelinka (brouk, larva, vajíčka) do láhve.“
Zlatým hřebem Sekorova leporela jsou sbírkové exponáty mandelinky bramborové (Leptinotarsa ― Doryphora decemlineata) a blíže neurčeného amerického letounu, připíchnuté dvojjediným entomologicko-politickým špendlíkem ve společném kazetové rakvi:
Do boje proti americkým broukům se v roce 1950 zapojil rovněž Ferda Mravenec.
