Televise Mladé vesnice

Denunciační kreslené reportáže z českého a slovenského venkova

Ještě předtím, než v roce 1953 začalo v Československu fungovat regulérní televizní vysílání, inspirovalo vševidoucí oko televizní kamery vznik kreslených okének, uveřejňovaných v nedělní příloze Zemědělských novin ― magazínu Mladá vesnice. Obrázky, rámované skříňkou televizního přijímače, přinášely "záběry" z bitvy za mír, která zuřila na českém a slovenském venkově; ukazovaly vzorná JZD i chyby, které spoutávaly mladou svazáckou sílu; především ale denuncovaly vesnické boháče ― vši v kožiše jednotných rolnických družstev; křečky a pijavice socialistické vesnice.

 

Maska televizního přijímače orámovala denunciační reportáže Mladé vesnice možná i proto, že šéfredaktorem této přílohy Zemědělských novin byl Vladimír Babula absolvent zlínské uměleckoprůmyslové školy, ilustrátor dětských knih, ale především nadšený propagátor techniky a v polovině padesátých let též spisovatel vědecko―fantastických románů.

 

Nedělní příloha Zemědělských novin, magazín Mladá vesnice, průkopnicky používal televizní okénka k rámování jedné z variant socialistické satiry. Vzorem tu byla nepochybně dikobrazí rubrika Na ostny. Dikobraz ostatně v Mladé vesnici často vypomáhal:

 

 

Dikobraz návštěvou v Mladé vesnici (1951)

 

Dikobraz se v Mladé vesnici specializoval na typické nešvary násilné kolektivizace venkova: zatajování obilí, prasat, těstovin, petroleje nebo benzínu a dalších věcí, které měly být odvedeny státu. Svým ostnatým dřevcem útočil též na větrné mlýny jednotných družstev a strojních stanic, aby v nich diagnostikoval nikoliv nemoci centrálně plánovaného hospodářství, ale jednotlivé chorobné buňky v jinak zdravém těle: "Dvě urgence na ředitelství v Praze nepomohly. Pásový traktor ČKD 60 na středisku STS Hostomice stál v nečinnosti. Za prvý týden co stál, mohl na něm s. Koucký provést 280 ha přípravy půdy nebo 21 ha hluboké orby. Podzimní orba mohla být provedena dříve a STS by denně neprodělávala tisíc korun. Traktor je nový, proto musí svazáci vyčkat příchodu opraváře z továrny a nemohou stroj opravit sami." (Mladá vesnice, 1951)

 

Na tebe dneska všichni hledí, / jak biješ do těch pevných vrat, / za kterými si teple sedí / KDO? / lajdák nebo byrokrat." Mladá vesnice, 1951

 

Mladá vesnice nabádala svazácké agitátory, aby i ve svých organizacích ČSM zavedli "koutky dikobraza": Nemilosrdně tepejte nedbalce a upozorněte včas na nedostatky!

 

Zatímco Dikobraz se soustředil na nešvary průmyslových podniků a spotřebních družstev, Televise mladé vesnice stavěla na pranýř venkovany, kteří neodváděli povinné dávky: Ve Vlčnově v uherskobrodském okresu bylo při průzkumu objeveno 80 zatajených prasat. Vesničtí boháči vyhnali při průzkumu černá prasata z domu a nikdo se k nim nehlásil. "Žijeme si tu jako v ráji. U těch nejbohatších chalup musíš dávat dobrý pozor, abys nezakopl o černé prase."

 

Z Kostomlat na Nymbursku bylo dodáno od 1. ledna do května 28 jatečných prasat, avšak za stejnou dobu bylo v domácích porážkách poraženo 137 prasat. V Hriňové bylo provedeno 200 černých porážek.

 

Mírové žně kráčejí mílovými kroky ze Slovenska přes Moravu do ČEch. Předběhnou i svazáky na Nymbursku, jestliže skupiny ČSM z Drahelic, Kostomlátek, Hronětic, Krchleb, Netřebic a další nepromění své nečinorodé schůzování v účinnou spolupráci skupiny s družstvem a žňovými komisemi v mírových žních, jako to již dávno učinila skupina ČSM v Kamenném Zboží.

 

Naši traktoristé ve svém sebevzdělávání a kulturním a politickém životě zůstávají daleko za dobou. Pracují s nejmodernějšími stroji, které vyrobili nejschopnější konstruktéři a dělníci ― a po kulturně výchovné stránce se spokojují s takovým málem, jaké stačilo člověku ve starých dobách, kdy málokdo uměl číst a psát a kdy pro pracující lid kulturních prostředků nebylo. Nevíme, jak by se těmto traktoristům líbilo, kdyby po středověkém způsobu měli pracovat i na poli, jak to nakreslil náš redakční malíř...

 

Chyby, které sputávají mladou sílu: dlouhé a nepřipravené členské schůze; kulturničení a jednostranné brigádničení; špatná agitační práce; nepořádky v administrativě

 

Lajdáčtí svazáci a vesničtí boháči, kteří unikli reportérům Televise Mladé vesnice, byli dohledáváni agitátory; jejich poznámkové bloky se plnily nejen typickými karikaturami "vlků v rouše beránčím", ale též zcela konkrétními fotografiemi, skutečnými tvářemi a jmény:

"Takto se vesnický boháč kreslívá a tak si ho také představují ti, kteří ho ještě nedovedli ve svém okolí odhalit. Ale vesnický boháč je škůdce, který se umí dobře maskovat, skrývat a přetvařovat. Tohoto úhlavního nepřítele malých a středních rolníků nepoznáš podle tloušťky ani podle dravčích tesáků v ústech. Umí se příjemně usmívat a velmi rád ze sebe dělá mučedníka a chuďasa. Jeden z nich vypadá takto (fotografie vpravo). Je to vesnický boháč František Pozdech z Hrnčiarovcí na trnavském okrese. Nedejme se mýlit jeho ustaraným obličejem. Je to škůdce a sabotér naší cesty k blahobytu, zapřísáhlý nepřítel hrnčiarovské pokrokové mládeže, která si vzala za úkol založit v obci JZD. Pozdech má přes 20 ha půdy a velké hospodářství, přes to k splnění dodávky mu chybí 63 q obilí. Nedodal a nedodá ― prý nemá. Hrnčiarovští občané žádají, aby byl postaven před veřejný soud. A vesnický boháč Pozdech začíná ukazovat svoji pravou tvář: vyhrožuje a nechává posílat anonymní výhružné dopisy. Nezastraší nás a spravedlivému trestu neujde." (Mladá vesnice, 7. 10. 1951)

Je na místě připomenout, že tyto poznámky "z redakčního zápisníku" byly otištěny tři měsíce po známém babickém případu ― jako součást mocenského tažení proti „klerikalismu a vesnickým boháčům“. Označit veřejně nepřítele nové socialistické vesnice bylo skutečným zásahem do živého ― a prvním krokem k fyzické likvidaci.

 

Dalším typem vesnického reakcionáře byl sedlák, který sice do družstva vstoupil, ale jen proto, aby štvavými řečmi rozvracel družstevní jednotu. Mladá vesnice opět označila typického škůdce plným jménem. "Vesničtí boháči jsou ve svých záškodnických činech vynalézaví. Dovedou se tvářit "lidově", ba předstírají i pokrokovost a budovatelské nadšení. Pod touto maskou se vloudí do družstva. Také takovýto typ jsme zachytili do našeho zápisníku. Je jím Josef Matula, vesnický boháč z Dražkovic, okres Martin. Má přes 21 ha. [...] Po založení JZD se vloudil do družstva s úmyslem rozvracet jej zevnitř." (Mladá vesnice, 7. 10. 1951)

 

Zatímco průmyslové závody měly své "bulače" (absentéry, kteří se vyhýbali pracovním směnám), venkov získal během kolektivizace své vidřiduchy, křečky a pijavice. Tito vesničtí boháči rozdělili majetek mezi své příbuzné a vydávali se za střední rolníky čili "středňáky" v naději, že dostanou nižší předpis povinných dodávek. "Tak třeba Gabriel Gavorník z Dubové, okres Pezinok, přepsal svůj majetek na své dva syny a manželku ― a žádal nižší předpisy. Když nesplnil dodávku, kontrolní orgány u něho provedly prohlídku a zjistily, že tento "středňák" je vlastně vidřiduch a křeček. Ve skrýších měl 149 kg sádla, 1.648 kg ječmene, 1.341 kg žita, 628 kg pšenice, 12 kg rýže a 28 kg těstovin. Mimo to zde měl uschováno 350 l benzínu, 175 l petroleje a dva sudy oleje, nová elektrická kamna, 2 úplně nová jízdní kola, dva nové kably a mnoho dalších věcí." (Mladá vesnice, 7. 10. 1951)

 

Nejhorší statut v zoologii vesnických bohatců měli sedláci ,  kteří dříve vysávali drobné a střední rolníky, a nyní usilovali se zbraní v ruce zadržet mladou vesnici na její cestě k šťastnějšímu životu.

"Vesničtí boháči sabotují naše zásobování. Jejich nenávist k vládě, lidu a k našemu radostnému budování je bezmezná. Přetvařují se, maskují se, ale v úkrytu čekají s dýkou, aby nám ji vrazili do zad. Neštítí se ničeho ― to ukázaly Babice. Vesničtí boháči jsou pijavice vesnice ― jsou největšími nepřáteli pokroku a také nás, mládeže."

"Svazáci na vesnici, mladí traktoristé! Pomozte odhalovat pravou tvář vesnických boháčů ― bojujte proti nim důsledně! Nepodléhejte falešné shovívavosti, protože tím ponecháváte volné ruce nebezpečnému nepříteli! Pomáhejte vesnického boháče odhalovat pomocí bleskovek, nástěnek, tabulí hany, při hovorech s rolníky, na schůzích a na besedách ― pomocí agitačních dvojic a všemi ostatními formami agitace! Sledujte, jak plní své povinnosti vůči státu!" (Mladá vesnice, 7. 10. 1951)