Brigáda v mateřské škole

Brigáda — dobrovolná pracovní činnost, kterou občané socialistického Československa vykonávali v podstatě povinně, obvykle slouží jako vzorový příklad diskrepance mezi oficiální rétorikou a skutečným stavem (tehdejších) věcí. Nedělní brigáda však představovala jednu z mála aktivit, kterou si příslušník vítězné dělnické třídy mohl ve volném čase dopřát, aniž by byl obviněn (nebo se sám obviňoval) z neproduktivní zahálčivosti. Navzdory četným zprávám o nátlaku, který na podporu brigádnického hnutí vyvíjeli členové strany, pracovníci národních výborů nebo učitelé, je třeba připustit, že některé skupiny obyvatelstva pracovaly nad rámec svých povinností skutečně dobrovolně a s radostí.

Ke zvýšení prestiže dobrovolné pracovní činnosti využívala propaganda především dospívající mládež, jejíž příslušníci si obvykle nelámou hlavu s tím, komu a k čemu jejich mladistvý elán poslouží. Strana dokázala využít i všeobecně známou ochotu nejmenších dětí participovat na opravdových hrách maminek a tatínků. Skutečnost, že se děti dají při hře snadno ovlivnit a strhnout příkladem dospělých, zvlášť obratně využila spisovatelka Olga Štruncová: "Podporujte [v dítěti] touhu po činnosti a po uplatnění", nabádala zodpovědné a uvědomělé rodiče v dětské knížce Brigáda v mateřské škole (1951). "Dávejte mu jednoduché úkoly. Překvapí Vás svým zaujetím a odpovědností k těmto úkolům."

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

"Reportážní" vyprávění Olgy Štruncové o brigádě v mateřské škole není zprávou ani svědectvím o specifické náplni volného času počátkem padesátých let. Přesto jde o literární text, který ilustruje schéma plánované restrukturalizace volnočasových aktivit pracujících v nové socialistické společnosti.

Otázka volného času se od poloviny 19. století stala jedním z klíčových témat dělnického hnutí. Karel Marx považoval zkrácení pracovního dne za rozhodující podmínku pro vznik pravé říše svobody, "která může rozkvést jen na oné říši nutnosti jako na své základně". (Karel Marx: Kapitál, 4. III, s. 874)

V Československu byla osmihodinová pracovní doba uzákoněna v prosinci 1918. Pracovní týden měl šest dní (neděle byla dnem pracovního klidu už od roku 1905; sobotní odpoledne k sloužilo odpočinku od konce První světové války) a jeho celková délka nesměla přesáhnout čtyřicet osm hodin. Ideologové Komunistické strany usilovali o další zkracování pracovního dne, ale vzhledem k novým úkolům Československa v rámci RVHP a nízké produktivitě práce došlo až v roce 1956 ke snížení týdenní pracovní doby ze stávajících čtyřiceti osmi o dvě hodiny. Jedním z ideálních způsobů trávení volného času se mělo stát znovu–prožívání senzačních pracovních výkonů: noviny, rozhlas a biografy zaplavily obrazy pracovního hrdinství. Tyto filmy, fotografické snímky a reportáže musí nyní připadat lidem, kteří se snaží vyplnit svůj volný čas senzacemi co možná nejvzdálenějšími běžné pracovní činnosti a zkušenosti, naprosto směšné. Naivní mytologizace Práce je pravděpodobně zdrojem výsměchu, který nyní stíhá budovatelské filmy z přelomu čtyřicátých a padesátých let, ačkoliv jsou jinak v mnoha ohledech formálně podobné stále oblíbeným prvorepublikovým veselohrám.

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Text Olgy Štruncové nechává malé děti napodobit své rodiče — brigádníky: děti se samy rozhodnou uklidit zahradu kolem své školky. Jejich roztomilé, ale zároveň cílevědomé sbírání kamínků, lupínků a papírků sledují s velkým zájmem nejen prostí občané, ale rovněž média. Novináři napíšou o "brigádě v mateřské škole" oslavný článek a filmoví zpravodajové natočí senzační dokumentární snímek.

Brigáda v mateřské škole začíná nevinným povídáním dětí o tom, co dělaly předchozího dne s rodiči. Honzík se pochlubí, že byl s maminkou a s tatínkem – na brigádě.
"Opravdu? A co jste tam dělali", ptají se hned zvědavě ostatní děti.
"To víte, každý něco. Maminka shrabovala suché listí... Tam vám ho bylo na zemi!"

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Děti se Honzíkovým vyprávěním o brigádě nadchnou, a rozhodnou se uspořádat svoji vlastní brigádu. V souladu s bojovnými metaforami práce se "vyzbrojí" nářadím a vozíčky; kdo nemá vozík, přinese si hrábě nebo lopatku, a ti nejmenší rachotí aspoň kbelíčky. A tak jsou všichni vyzbrojeni jedna radost.

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Práce patřila na počátku padesátých let k privilegovaným činnostem; a to především (a často výhradně) práce manuální, kterou v rámci brigádnické činnosti vykonávali jak vysoce kvalifikovaní pracovníci, tak i pomocné síly. Brigády padesátých let nebyly jen chvilkovým povyražením při nedělním zvelebování měst a obcí. Dospělí občané brigádničili na stavbách, přikládali ruce k dílu v dolech i v nově budovaném těžkém průmyslu; bez přispění brigádníku se neobešla sklizeň chmele nebo sběr brambor. Odrostlejší děti směly (a zároveň musely) pomáhat při polních pracích; sbíraly i kamení a ničily lesní škůdce. Žáci národních škol chodili na brambořiště sbírat amerického brouka, v řepných polích hubili nosatce a pásli po housenkách běláska zelného.

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Vzorem československých brigádníků byly sovětské úklidové čety, které v letech občanské války odklízely trosky zničených a zanedbaných měst. Pracovní morálka ruských dělníků na počátku dvacátých let "tak neslýchaně upadla a ruská města se proměnila v tak děsivá smetiště odpadků a trosek, že bylo absolutně nutné jednak vyvolat hnutí 'udarnikov', aby produkce vůbec oživla, jednak zřídit či spíš navelet občanské uklízečské prapory, aby se města neudusila v smetí." (Václav Černý: Paměti. 1992)

Také československý socialismus se po sovětském vzoru "měnil v instituci válečné mobilizace na věčnost. [...] S údernickým a brigádnickým apelem se režim obrátil především na mládež jakožto živel oduševnitelný k boji. I byly úderky mládeže a brigády mládeže a hnutí mládeže a svazácké výzvy, a režim se radostně holedbal, po krátkou dobu právem, že mládež získal." (Černý, 1992)

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Děti z mateřské školy se nadšeně a dobrovolně vrhnou se na úklid zahrádky své mateřské školy. A jak jim to jde pěkně od ručiček, uvidí je jeden zvědavý dědeček, kterému se činorodí brigádníčci zalíbí tak, že hned všem běží povědět, jak děti dovedou pracovat: "Honem se podívejte ke škole! Takoví malí caparti, jak se dali do práce! To stojí za podívanou!"

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Za chvíli už díky dědouškovi okouněli kolem školky babičky, listonoš, kominík, holič, průvodčí z elektriky, malíř pokojů, instalatér... Senzační sběh lidu, doplněný popelářským autem, vozem záchranné stanice a hasiči, přilákal zástupce médií:

Ten s notýskem začal psát, jen se mu tužka míhala, ten s aparátem fotografoval, jen to cvakalo, a ten s filmovou kamerou se točil na všechny strany a v kameře to bzučelo, jako by tam čmelák vyhrával.
"To bude zpráva do novin!" pochvaluje si ten s notýskem.
"To budou obrázky!" pochvaluje si ten s aparátem.
"To bude film, ten se bude líbit!" pochvaluje si ten s kamerou. Opravdu, v tuto chvíli byla práce dětí právě nejkrásnější. Už to všechny tak dobře dovedly, že pracovaly jako velcí, a skoro celá zahrada už byla čistá jako zrcadlo.
(Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole, 1951)

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Zpravodajská média jsou stále chtivá senzací, ale sled plytkých obrazů mění v to, co považují za inspirativní předlohu socialistických výrobních vztahů.

Lidé stojí frontu na lístky do biografu. Na programu je senzační snímek o dětské brigádě.
Ilustrace Ondřeje Sekory z knihy Brigáda v mateřské škole, 1951.

Oproti buržoazním biografům, jejichž program v období První republiky šířil neproduktivní senzace, měla kina počátku padesátých let naplnit volný čas příslušníků vítězné třídy ideály nového ekonomického systému. Namísto romantických příběhů, v nichž přišly ke štěstí jen osudem vyvolení jednotlivci, nabízela obrazy společného štěstí všech dětí.

Rodiče jsou nadšeni četbou článku o brigádě v mateřské škole. Ilustrace Ondřeje Sekory z knihy Olgy Štruncové.

O brigádě v mateřské škole se také psalo v novinách. A tak se děti proslavily... Senzační článek totiž četli horníci, a hned dětem poslali uhlí na celou zimu. Zaměstnanci "Bratrství" poslali malým brigádníkům datle a fíky, ať mají brigádníci sladko v puse! Z prodejny Pramenu dostaly děti za odměnu čokoládové bonbóny a kakao. A nakonec přišla veliká bedna s dopisem: "Našim budoucím pionýrům posíláme nejkrásnější hračky".

Medializovaný průběh brigády — a ještě více její sladké a lesklé plody — jsou strhujícím příkladem i pro děti z ostatních mateřských škol. A víte, co si tam děti řekly? "To bychom se na to podívaly, abychom nedovedly také nějakou brigádu udělat. A třeba uděláme ještě lepší! Hned to všude také nějak zkusili. Tak v jedné mateřské škole se vypravili na sběr spadaných jablek. Nasbírali jich čtyři ruční vozíky a odvezli je do moštárny. A představte si, dostali za to hromadu lahví sladké ovocné šťávy!"

"Všechny děti se dávaly do práce. Všechny děti si řekly: Musíme ukázat, že také dovedeme něco udělat." Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.

Z prostého napodobování dospělých se zcela přirozeně stává naprosto přirozené soutěžení o nejpodivuhodnější směnu (ve všech případech jde totiž o nevinný výměnný obchod).

Nejde o to, že brigádnická horečka je zvyšována příslibem odměn a vidinou cukrátek nebo hraček; důležitější je sledovat, jak se práce v rétorice vítězné levice fixuje v obrazech: "Všichni si říkali: Podívejte se, ty děti jsou dnes docela jiné. Vždyť ony dovedou pomoci sobě a dovedou pomoci i ostatním."

Nezištná práce ještě není zcela vyprázdněnou formou, jenž se plní falešnou přirozeností, ale "Brigáda v mateřské škole" už vykazuje všechny neduhy levicového mýtu, který nešikovně reaguje na společenskou objednávku: nedostává se mu invence, je příliš doslovný a neohrabaně křiklavý. (Roland Barthes: Mytologie. Dokořán, 2004. s. 146)

Olga Štruncová: Brigáda v mateřské škole. Ilustroval Ondřej Sekora. SNDK 1951.