Zítra se bude kouřit všude

Ačkoliv první dělnický prezident Klement Gottwald vystupoval i na veřejnosti s lulkou, nedostatek kvalitního dýmkového tabáku i ceny dýmek v padesátých letech jednoznačně favorizovaly levné cigarety. Kouřily se všude; v soukromí i na veřejných místech. Kouřili studenti v posluchárnách, straníci na schůzích, lékaři na chodbách nemocnic. Specialitou byly příležitostné emise cigaret k významným výročím nebo k aktuálním kulturním a politickým událostem. V roce 1948 byly vyrobeny cigarety pro XI. sokolský slet; na Slovensku to byly například v roce 1950 cigarety k IX. sjezdu KSS.

Papírový obal na deset cigaret Slet, které byly vyrobeny u příležitosti XI. všesokolského sletu v roce 1948.

Ve srovnání s cigaretami "královské velikosti" byly cigaretky pro XI. Všesokolský slet velmi malé — krabička měla rozměry 4 x 6,5 x 1,5 cm. Emblém sletu byl tištěn dvěma přímými barvami na kartonu o plošné hmotnosti kolem 100 g/m².

Dnes, kdy se na cigaretových krabičkách tisknou varování před kancerogenními účinky tabáku a odstrašující obrázky následků kouření, nám může připadat spojení cigaret se sportovním podnikem přinejmenším zvláštní a nepatřičné. Počátkem padesátých let, na konci éry válečné bídy a poválečného nedostatku, se však možnost zakouřit si dosyta kdykoliv a kdekoliv stala ukazatelem lepších poměrů a signalizovala růst životní úrovně.

Sokol byl po demonstrativních projevech loajality bývalému prezidentu Benešovi rozpuštěn, a cvičenci byli zařazeni do systému jednotné tělovýchovy. Samotný název byl přidělen "venkovským" tělovýchovným jednotám a všesokolské slety vystřídaly Celostátní spartakiády, které se konaly vždy po pěti letech.

Lístkové hospodářství sice také pamatovalo na kuřáky, a vedle poukázek na základní potraviny (chléb, mouka, máslo, mléko…) existovaly také příděly tabáku, ale „tabačenky“ měly omezenou platnost, nebyly dostupné všem vrstvám obyvatelstva (dostávali je zprvu sice všichni muži nad 18 let včetně nekuřáků, ale nikoliv vězňové, duševně nemocní, Židé a do roku 1942 ani ženy), na každém aršíku byly vyznačeny kolonky pro jméno a bydliště odběratele a výše přídělu byla oznamována podle aktuálních možností.

Ústřižky z tabačenky pro muže a pro ženy. Tabačenky byly zavedeny v době Protektorátu, 1. října 1941. Příděl tehdy činil 60 ks cigaret na týden. Dávky se v průběhu válečných let postupně snižovaly. V létě 1942 byl příděl snížen na 40 kusů cigaret na týden, od dubna roku 1943 to bylo o pět kusů méně, a v srpnu 1944 byly příděly tabáku zkráceny dokonce o třetinu.

Přídělový systém distribuce tabákových výrobků, zavedený za nacistické okupace, byl ukončen v červenci 1948. Monopol Ministerstva financí (tzv. tabáková režie) pak pokračoval do roku 1950. Jeho nástupcem byl národní podnik Tabákový průmysl. Zkratka ČSTP byla v populárním výkladu čtena jako „Čisté seno, tabáku prosté“.

Satirický šleh po tabákovém šlendriánu z Dikobrazu (1953).

Kovová pružina v portoriku. Dikobraz, 1959.

Sjednocení dvojího trhu mělo být jedním z klíčových ukazatelů na cestě k budoucímu blahobytu. A obláčky cigaretového kouře z volně dostupných cigaret stvrzovaly, že československý lid po této cestě už kráčí… Někdejší šéf odborů a počátkem padesátých let ministerský předseda Antonín Zápotocký prohlásil ve filmovém týdeníku, že "tabák sice není nezbytnou životní potřebou, ale patří k lepší životní úrovni". Tabákové výrobky byly ostatně vyhláškou Státního úřadu plánovacího ze dne 15. 11. 1949 zařazeny mezi základní spotřební zboží.

Antonín Zápotocký: "Řekne se, proč právě tabák? Vždyť ten není potřebí k životu. Ale není nutní jen žít, je třeba také užít! A cigarety, to patří k lepší životní úrovni!"

V padesátých letech byly uzavřeny podniky v Táboře a v Českých Budějovicích, a hlavními výrobními závody ČSTP se staly továrny v Kutné Hoře, v Novém Jičíně a v Hodoníně. Na Slovensku se cigarety vyráběly ve Spišské Belé, v Banské Šťavnici a ve Smolníku. První úspěšné značky, vyráběné v poúnorovém Československu, byly Partyzánka a Lípa, uvedená na trh symbolicky na První máj roku 1950.

Československé cigarety Lipa a Partyzánka ve srovnání s "královskou velikostí" balíčku bulharských cigaret CLEA. Obal s oranžovým lipovým květem navrhl grafik a ilustrátor Richard Lander (1904―1982).

Cigarety Partyzánka neměly pravidelný válcovitý tvar, ale byly mírně zploštělé, a bez filtru. Plnily se tmavým viržinským tabákem.

V Kutné Hoře se vyráběly značky Letka a Džunka. Cigarety Džunka patřily mezi nové značky, které byly v letech 1954 a 1955 uvedeny na trh ve snaze o zkvalitnění nabídky spotřebního zboží.

SILNÝ TABÁK. Satirický šleh Dikobrazu (40/1956) po nešvarech v Čs. tabákovém průmyslu.

Cigarety Šárka patřily k dražším značkám, jeden kus stál 40 haléřů. Pro srovnání, jedna slovenská cigareta Detva byla za 10 haléřů.

Cigarety Orient byly ještě dražší, než značka Šárka. Jeden kus byl k mání za 60 haléřů.

Spojování vyšší životní úrovně s intenzivním kouřením tabáku přineslo koncem padesátých let ovoce: Československo dosáhlo ve spotřebě cigaret evropského prvenství, a v celosvětovém měřítku bylo třetí (za Spojenými státy a Kanadou). Zároveň se z lékařských kruhů začala ozývat varování před nebezpečnými následky "silného kouření". Vzhledem k tomu, že statistické údaje o vlivu kouření tabáku na délku života a výskytu kardiovaskulárních chorob v tehdejším Československu neexistovaly, argumentovali lékaři alarmujícími výsledky výzkumů z Velké Británii a USA. Statistiky ze Spojených států jasně ukazovaly, že úmrtnost stoupá úměrně s počtem denně vykouřených cigaret. Na spojování dosud neškodného potěšení s přímým ohrožením zdraví a života, zareagovaly cigaretové obaly svěží barevností a novými motivy. "Orientální" exotiku vystřídala svěží zeleň lehkých mentolovaných cigaret, a na obalu značky Vřídlo se na světle modrém pozadí objevil dokonce gejzír léčivé vody.

Mentolované cigarety s osvěžující zelení na obalu měly rozšířit poněkud omezený rejstřík chutí poté, co byl zastaven import tabáku z jižní Ameriky, a tabák se dovážel především z Číny a z Bulharska.

Blankytně modrý potisk obalu cigaret značky Vřídlo naznačuje pokus prezentovat tabák jako zdroj osvěžení.

Když v roce 1959 publikoval český lékař MUDr. Zdeněk Votava článek "o nejnovějších výzkumech vlivu kouření na lidské zdraví", konstatoval sice, že "souvislost mezi silným kouřením a výskytem některých chorob, zvláště plicních a cévních, je dlouho známá"¹, ale dokládat toto tvrzení musel statistikami, kterí byly publikovány ve Velké Británie a v USA. V Československu až do konce padesátých let podobný výzkumný program neexistoval; zdravotnická osvěta "proti nemírnému kouření" teprve začínala získávat podporu v lékařských kruzích a především ve stranických strukturách. (První československá poradna pro odvykání kouření vznikla v Hradci Králové v roce 1959). Vedle zdravotních následků poukazoval autor citovaného článku na hospodářské důsledky kouření: 20 tisíc tun dováženého tabáku představovalo na sklonku 50. let 200 miliónů korun v zahraničních valutách, které "by bylo možno daleko lépe využít [...] k pozvednutí životní úrovně našeho lidu!"

Snímek S. Juhana, který ve Dvacátém století uzavírá článek Hrozba v tabákovém dýmu. V souvislosti se (statisticky doloženými) smrtícími následky kouření se hra světel a stínů v této vytříbené kompozici stala ilustrací nového zdravotně osvětového programu. Cigarety už nedláždily cestu k lepší životní úrovni; svěšené hlavy pijáků naznačují, že tabákový kouř začíná být vnímán jako stopa úpadku, rezignace a životního pesimismu.

¹ MUDr. Zdeněk Votava Hrozba v tabákovém dýmu, s. 336 – 343 In Dvacáté století. Ročenka Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. G. Bareš (ed.), Orbis : Praha, 1959.