Předvánoční disciplína

V prosinci 1952 Antonín Zápotocký v proslulém rozhlasovém projevu dětem odhalil, že Děda Mráz je vlastně Ježíšek, který vyrostl, zestaral a nechal si narůst plnovous. V osobě nového distributora dárečků zůstala zachována důležitá funkce dozorující autority s vševidoucím pohledem, která odhalí i ty nejdrobnější prohřešky dětí proti domácímu a školnímu pořádku. Děda Mráz zkrátka nevydá vytouženou hračku, pokud jsou skutky malých školáků a školaček shledány závadnými. Dlouhá cesta Dědy Mráze z Čukotky do Československa byla pro děti dobou pokání za domácí i školní prohřešky, poslední příležitostí zpytovat svědomí a pokusit se o nápravu.

Obrázky novoroční jolky, importované ze Sovětského svazu do československých ilustrovaných časopisů, se příliš nelišily od tradiční podoby vánočního stromečku; tak jako dříve visely na větvičkách skleněné ozdůbky a špičku stromu korunovala hvězda. Emblémy novoročních oslav z počátku padesátých let očividně parazitovaly na symbolech starých Vánoc – stejně jako marxistická věda na "imperativní obraznosti proroků".

Podobnosti Marxových předpovědí, které se usilovně snažily stát se pravou a jedinou vědou o zákonitostech společenského vývoje, s náboženskou vizí, si povšimla celá řada autorů – od Nikolaje Berďajeva, v jehož úvahách je marxismus dovršením teologické a mocenské polemiky starozákonního Izraele s falešným prorokem Ježíšem Kristem, až k Václavu Černému, který analyzoval monumentální prorocký obraz budoucnosti v marxistické nauce: "Tolik je jisto, " napsal profesor Černý v Pamětech, "že marxismu v jeho základních rysech a obecných silokřivkách, jakožto obrazu lidského vývoje a ještě víc jakožto jeho předpovědi, stála vzorem náboženská vize jahvismu."1

Věda může vycházet pouze z faktu, smí navrhovat hypotézy, které budou dalším zkoumáním buď potvrzeny nebo vyvráceny, ale nesmí se dopouštět proroctví. "V marxistické skutečnosti dovršeného komunismu stojíme před skutečností, jež se nikdy dosud neudála, žádná předchozí skutečnost ji nezaručuje, udá se ‒ prý jednou, budoucně, poprvé v dějinách a naposled; ačkoliv se ji Marx snaží nalézt na konci vědeckých vývodů, tato skutečnost, předpověděná, předzvěděná, prorokovaná, nemůže být předmětem vědeckého myšlení, zde vůbec nejsme v okruhu pojmosloví vědeckého, nýbrž v kruhu představ mystických, je to samé Tak budiž, a Staň se, čerpané ze zásob imperativní obraznosti proroků. Vůbec je marxismus jev náboženský, vždy také odíval u svých vyznavačů formy náboženského fanatismu po výtce, zdánlivá skálopevně spolehlivá jistotnost jeho slibů není původu vědeckého, plyne z toho, že obsah jeho předpovědí je božím úradkem, diktátem Prozřetelnosti, pro lidskou společnost nevyhnutelným Osudem."2

Ten je v této vizi neodvratný a rozdrtí následovníky Kristovy i všechny ostatní nevěřící v budoucí všeobecnou sociální spravedlnost. Bolševická revoluce sice bezodkladně vylodila pravoslavnou církev z flotily států sovětského Ruska, ze syntetické osobnosti ruského lidu, sjednocené dříve v Ježíši Kristu, zůstalo nicméně dějinné poslání ruského národa: "uskutečnit světovou politickou říši"3.

Realita imperiálního komunismu se Československa přímo dotkla po Druhé světové válce, kdy se východní cíp předmnichovské republiky, Podkarpatská Ukrajina, stal součástí Sovětského svazu. Po únoru 1948 se pak otevřela přímá cesta k sovětizaci společnosti, nebo – jak se v Úvahách o slovanství (1944) obával Edvard Beneš –, "zkomunizování" národa podle sovětského vzoru. Ve chvíli, kdy se ČSR stala kořistí sovětského impéria, nalezla už "marxistická Velmoc […] nové obrovité vzory […] v národních ruských dějinách"4.

K novým modlám sovětského Ruska patřili vítězní carští vojevůdci, dlouhá řada ruských vynálezců a objevitelů, kteří svými nápady předstihli vývoj západní vědy a techniky o celá desetiletí, legendární bohatýři ruských Bylin, a také dávné pohanské božstvo, východoslovanský Velký Starec, z nějž se stal Дед Мороз. Sovětská legenda přizpůsobila rozcuchaného obra z romantických mytologií 19. století novému užití, takže se před československými dětmi objevil už jako postarší, ale statný muž úpravného zevnějšku, s dlouhým pěstěným bílým plnovousem. Pokusy o instalaci Dědy Mráze, který měl ve funkci dozorčí autority nad správným chováním dětí vystřídat Ježíška, doprovázela počátkem padesátých let masivní kampaň v textech (říkadlech, písničkách a povídkách), v dramatických i vizuálních obrazech.

 

Děti se řadí k recitaci na besídce s Dědou Mrázem. Československo, první polovina 50. let.

 

V listopadu roku 1950 tajemnice jičínské pobočky Svazu československo-sovětského přátelství Anna Jirásková připravila scénář strastiplné cesty Dědy Mráze z nejsevernějších končin Sovětského svazu do Československa. O jednotlivých etapách cesty informoval místní rozhlas, dokud se poutník ze severu skutečně neobjevil mezi jičínskými dětmi.5

 

Plánek cesty dědy Mráze z Čukotky do Československa. Obálka dětského časopisu Ohníček, 9/1952.

 

Mimořádně úspěšné představení ověřilo skutečnost, že nejschůdnější cesta k dětským srdcím vede skrze napínavý děj. Patrně nejznámější diachronní vyprávění, vysvětlující "velké převraty", které nastaly sovětizací československé kultury (včetně Vánočních svátků), vyslechly děti v rozhlasovém projevu Antonína Zápotockého v prosinci roku 1952.

 

Vánoční projev Antonína Zápotockého, 21. prosince 1952

"Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem Vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti. […] Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy. Proč by se tam nemohly rodit vaše děti. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od Východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jedna betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky."

Rozhlasový příběh o Ježíškovi, který zestárl, začal nosit plnovous, beranici a kožich, vystihl jeden podstatný rys, který při nevyhnutelném dějinném vývoji zůstal i v Dědu Mrázovi zachován: vševidoucí, vše pronikající pohled, který odhalí i nejdrobnější prohřešky dětí proti dennímu řádu, domácímu i školnímu pořádku. Děda Mráz převzal roli autority, která nevydá vytoužený dáreček, pokud nebude životní praxe malých školáků a školaček shledána bezvadnou. Nové Vánoce, které začínaly již v listopadu přípravou dárků, a pokračovaly putováním Dědy Mráze napříč Sovětským svazem (transsibiřskou magistrálou i pouští Karakum), zůstaly dobou pokání za domácí i školní hříchy. Děti měly poslední příležitost zpytovat svědomí a pokusit se o nápravu.

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Text Anna Sedlmayerová. Namaloval Vojtěch Cinybulk. Vyrobil Československý státní film, 1956.

 

Zatvrzelí záškoláci, děvčátka a hoši s nemytýma ušima, poškoláci a mizerní počtáři, narkoleptici a hyperaktivní neposluchové byli v ohrožení: vše, co se vymykalo normám, mohlo být po zásluze potrestáno. Motiv provinilého dítěte, které slibuje poslušnost výměnou za dáreček, najdeme v říkankách, povídkách i scénkách pro národní školy. K příběhům napravených lajdáků patří i působivý diafilm Kačenka a Děda Mráz (1956), jehož libreto napsala Anna Sedlmayerová (1912―1995). Výtvarník Vojtěch Cinybulk (1915―1994) využil disneyovsky roztomilých oblých tvarů a syté barevnosti, aby dětem představil nepořádnou holčičku, která nerada vstává a neuklízí si v pokojíčku. "Nikdo neví, proč ji má pejsek Juk tak rád", a ještě jí na poslední chvíli pomáhá shledávat školní pomůcky!

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Text Anna Sedlmayerová. Namaloval Vojtěch Cinybulk. Vyrobil Československý státní film, 1956.

 

Ve škole Kačenka chybuje v počtech, protože myslí jen a jen na Dědu Mráze. Jakmile přiběhne ze školy, začne místo úkolů psát dopis: "Milý Dědo Mrázi, přivez mi prosím Tě, o vánocích hezkého Kašpárka". Psaníčko pak připevní svému pejskovi na obojek, a pošle milého Juka vánoční přání doručit.

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Text Anna Sedlmayerová. Namaloval Vojtěch Cinybulk. Vyrobil Československý státní film, 1956.

 

Po dlouhé a krušné cestě potká pejsek moudrou sovu, která jej naučí, jak se někdejšímu božstvu náležitě po pás uklonit. Děda Mráz Vojtěcha Cinybulka je však spíš rozšafný vousatý úředník, jehož stůl je zavalen fascikly a dopisy; v kanceláři nechybí ani telefon a její podstatnou část zabírá kartotéka. Pejsek objednávku své malé paní správně vyřídí, ale žadatelka je nejdříve podrobena kádrovému posouzení. Kartotéka je zde nezbytná: "Tady máme o dětech všecko přesně zapsáno." Na základě záznamů je Kačenčina žádost zamítnuta: "Máme dost hodných a pilných dětí", říká přísný Děda Mráz, "pro takové, jako je Kačenka, dárky nemáme. A abys věděl, ani tebe si Kačenka nezaslouží. Takový hodný pejsek! Necháme si tě tady, potřebujeme vrátného a tady se budeš mít jako v ráji."

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Text Anna Sedlmayerová. Namaloval Vojtěch Cinybulk. Vyrobil Československý státní film, 1956.

 

Teplé místečko však věrného Juka netěší, rád by se vrátil domů. Děda Mráz se nakonec nechá uprosit, aby to s Kačenkou přece jen ještě zkusil. Pošle jí ultimátum: buď se polepší nebo už svého Juka nikdy neuvidí! A Kačenka se skutečně polepší ‒ doma i ve škole! Děda Mráz se samozřejmě všechno doví, "však má dost poslů, kteří mu mohou povědět, co Kačenka dělá."

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Moudrá sova s tužkou a notýskem v pařátech sleduje spící dítě a pořizuje denní hlášení. Nad postýlkou visí ultimátum Dědy Mráze.

 

Absolutně transparentní jsou skutky malého občana, a každý je zařazen do kartotéky. Vroubky sice zůstávají v kádrovém profilu patrné, ale lze je zaretušovat pravidelným mytím, vzornou přípravou do školy, ohleduplnou pomocí starším spoluobčanům, dokonce i četbou pěkných knih. A polepšit by se ve vlastním zájmu malý občan měl, protože Děda Mráz se o všech jeho činech dozví! Tak jako dříve, je i pod dohledem Dědy Mráze poslušnost domácímu i školnímu řádu vynucena pohrůžkou nějaké ztráty a příslibem jisté odměny. Taková je skutečná povaha dárku v pedagogice biče a cukru.

 

Diafilm Kačenka a Děda Mráz. Text Anna Sedlmayerová. Namaloval Vojtěch Cinybulk. Vyrobil Československý státní film, 1956.

 

Děda Mráz nenabízel nijak převratný způsob normalizace dětského chování. Významný byl způsob, jak se božská všudypřítomnost realizovala sítí špehů, kteří sledovali skutky provinilce. Moudrá sova pozoruje spící Kačenku v jejím pokojíčku, všetečný vrabeček dohlíží na její školní práci, přísná vrána doprovází dítě na ulici. Všechna zvířátka mají notýsek a tužku, každou událost zaznamenají a zanesou do kartotéky.

Kačenka přirozeně vidí, jak si sova, vrabčák a havran škrábou poznámky; jak by jí pak mohlo přijít divné, když o ní později začne "shromažďovat poznatky" domovnice, spolužák ve škole nebo kolegyně v zaměstnání?

 

"Děti v mateřské škole a v nižších ročnících základní devítileté školy rády sledují promítání barevných pohádkových diafilmů. [...] Tyto pohádky lehkou formou seznamují děti s přírodou a společností, poučují a vychovávají." Citace a snímek z knihy J. V. Trebišovského ŠKOLSKÝ FILM A DIAFILM, 1958.

 

Kačenčin kádrový profil je prozatím zhodnocen kladně. "Kačence se vyplatilo, že se polepšila. Má všechno, co chtěla, Juka i Kašpárka a ke všemu čisté svědomí. Už navždy zůstane pořádnou holčičkou a pilnou pionýrkou." Závazek polepšení totiž není časově vymezen a platnost smlouvy s Dědou Mrázem nevyprší začátkem nového roku. Nad Kačenčiným slibem poslušnosti bude zatím bdít moudrá sova, zaměstnankyně kanceláře Dědy Mráze, a později… to se ještě uvidí!

 

1 Václav Černý, Paměti 1945―1972. Brno: Atlantis, 1992. s. 553.
2 Tamtéž, s. 553.
3 Tamtéž, s. 559.
4 Tamtéž, s. 562.
5 Petr Koura a Pavlína Kourová: České Vánoce od vzniku republiky po sametovou revoluci, Jiskrová Jaroslava - Máj / Dokořán, 2010.

 

 

pavel ryška

Klíčová slova:

Ježíšek / Děda Mráz / Vánoce / Nový rok / sovětizace / Antonín Zápotocký / Anna Sedlmayerová / Vojtěch Cinybulk / diafilm