Zrcátka života a světa

Upomínkový aršík, který vydali pražští filumenisté u příležitosti výstavy zápalkových nálepek v roce 1960, charakterizoval drobné grafiky jako "zrcadla života a světa". Metafora je to docela zdařilá ... zápalkové nálepky padesátých let ‒ tak jako rovinná zrcadla ‒ odrážela jen to, k čemu byla nastavena. Nejsou to ani tak "střípky skutečnosti", jako spíš obraz určitého pedagogicko–politického programu. Následující reprodukce jsou reprezentativním výběrem toho, co zápalkové nálepky "zrcadlily" z československé reality po roce 1948.

 

ZÁPALKOVÁ NÁLEPKA – zrcadlo života a světa. Upomínkový aršík na výstavu pražských filumenistů z roku 1960.

 

"Léta 1945―1948 se nevyznačovala nějakou rozmanitostí v námětech, provedení a barvách. Výjimkou, která pak znamenala rozhodný obrat k lepšímu, byla dvanáctikusová série Praha 1948, tištěná hlubotiskem. Osm variací této série obrátilo znovu pozornost sběratelů našich i zahraničních k československým zápalkovým nálepkám; od té doby pozorujeme vzestup filumenie v Československu" (Šperk, 1964).

 

Praha 1948. Dvanáct různých pohledů na pražské památky ve čtyřech barvách (modrá, zelená, hnědočerná, světle hnědá). Hlubotisk na bílém papíře, 29 x 47 mm. Vlevo původní dýhová krabička s nálepkou s motivem Národního divadla.

 

V roce 1948 se na zápalkových nálepkách objevily upoutávky na dva nové české filmy: Vávrův KRAKATIT (na motivy Čapkova protiválečného románu), jehož děj se odehrává "ve fantasii horečného snu", a revoluční fresku z let 1847―1851 M. Cikána O Ševci Matoušovi (podle románu Antala Staška).

 

Krakatit. Film k uctění památky Karla Čapka (1948)

 

"Lidičky, lidičky konštytuce!", volá filmový švec Matouš (Ladislav Pešek) v čertovském kostýmu, "Víte co je konštytuce? To je svoboda, a svoboda ― to je rovnost! A rovnost, to je, že když vrchní bude chtít můj potah nebo abych něco udělal, tak musí přijít sám ke mně, a pěkně říct: sousede, prosím vás, půjčte mi koně, a já řeknu: Ne!, dnes pojedu do mlejna, nepučím!"

"To bude ten svět teď pěkně vypadat", poznamená milostpán při pohledu ze zámeckého okna na lidovou veselici, spojenou s pálením figuríny pana vrchního, "teď mají konštytuci ― a za pár měsíců budou chtít nevímco, jako v tom Frankrajchu".

 

O ševci Matoušovi. Český film o bouřlivém roce 1848.

 

Sto let poté, co švec Matouš Štěpánek zmizel na cestě do Slezska v mlhách ― v únoru a březnu 1948 ― proběhlo druhé kolo znárodňování soukromého majetku, které bylo uzákoněno až dodatečně 28. dubna. Znárodněny byly průmyslové podniky s více než 50 zaměstnanci, stavební podniky, veškerý velkoobchod a zahraniční obchod. Protože úřady nedodržely v ústavě zakotvený limit padesáti zaměstnanců, pokryly národní podniky ve velmi krátké době celý průmyslový sektor. Soukromé vlastnictví a podnikání v průmyslu zaniklo (Kaplan, 2005).

V lednu 1948 byli živnostníci vyřazeni z vázaného trhu. Nedostávali lístky přídělového systému, takže potraviny nebo oblečení museli nakupovat na volném trhu za mnohonásobně vyšší ceny. Buržoazní malovýroba měla být postupně překonána vyšší formou socialistické výroby v národních nebo komunálních podnicích a družstvech.

 

PĚTILETKA - naše cesta k socialismu / Kupředu k socialismu (1948)

 

Veřejné projevy nespokojenosti při sokolském průvodu Prahou se staly jedním z impulsů k likvidaci soukromých živnostníků a maloobchodníků, které režim považoval za sociální základnu reakce.

 

XI. všesokolský slet, Praha 1948. Při vystoupení na Strahově provolávali cvičenci slávu prezidentu Benešovi, který několik týdnů předtím abdikoval. Komunistický ministr Václav Kopecký po sletu požadoval vyvolat pogromovou náladu vůči provokatérům v Sokole; Gottwald prohlásil, že "nepřátelé musí ze Sokola ven i za cenu paralyzování činnosti..." (Kaplan, 2005)

 

XI. všesokolský slet, Praha 1948

 

"Statisíce sokolů, kteří se do Prahy slétli, byly vesměs rozhořčeny únorem a vyhazovy starých členů, které v jejich řadách na všech stupních právě podnikly zjednané sokolské "akční výbory". A od těch statisíců očekávána gigantická manifestace pro demokracii, snad i mocný veřejný čin na její záchranu. Manifestace byla, skutek utek. Obvyklý průvod sokolských sborů Prahou byl velkolepou podívanou, jako vždy. Přihlížel jsem mu z balkónu filozofické fakulty, pod nímž se šiky od Národního divadla nekonečným hadem uprostřed jásajícího špalíru braly k Staroměstskému náměstí a odtud dál a dál k Letné a na Stadion. Všechna policie do posledního příslušníka, spolehlivého i nespolehlivého, byla mobilizována a v ulicích, početné její části povolány z venkova do Prahy, celá milice připravena zasáhnout, mraky fízlů rozptýlených v davech střežily lidské projevy i řeči, zasahovaly, zjišťovaly, odváděly. Vše nadarmo, brzo bylo jasné, že se nedostává sil, že není koho shromáždit a kým soustředěně zasáhnout na místech, odkud by byla hlášena potřeba. Ohlušující volání stoupalo z průvodu a říkal jsem si, co by se stalo, kdyby na náměstí pode mnou čelo kterékoliv župy zahnulo náhle přes most a zamířilo rovnou k Hradu. Kdo mohl ten proud zastavit a vrátit na určenou dráhu? Kdo mohl zabránit tisícům a desetitisícům mužů obsadit sídlo československých prezidentů a jednat po svém? Nic podobného se nestalo. Jen se Praha otřásala hromovým sokolským "Ať žije prezident Beneš!" ― prezidentem byl již Gottwald, však dr. Beneš vegetoval ještě ve svém jihočeském ústraní - a na Staroměstském náměstí před radnicí, odkud na vyvýšené tribuně Gottwald a nová vláda hodlali přijmout hold sokolů, sokolské čety prodefilovaly mlčky s tvářemi odvrácenými na protest na opačnou stranu. To bylo vše." (Černý, 1992)

 

IX. sjezd KSČ, Praha 25. V.―29. V. 1949. Začíná pomníková mánie... v tomto roce se zrodila myšlenka postavit v Praze pomník J. V. Stalinovi.

 

Od vzniku Československa zůstával chronickým problémem nedostatek surovin. Ekonomové původně počítali s udržením někdejších kontaktů se státy západní Evropy a USA. Představa, že bude možné dovážet západoevropské a severoamerické zboží a zároveň vyvážet domácí produkty na východ, se po vyhlášení Marshallova plánu ukázala nereálná; po únoru 1948 pak bylo takové proudění komodit zcela neuskutečnitelné.

 

Sběrová série 1949. Nálepky vyzývaly ke sběru kostí surové kůže, starého textilu, papíru, železa a barevných kovů.

 

Každý občan byl hospodářem na svém pracovišti, a každý zodpovídal za budoucí blahobyt celé společnosti. Stranické plánování, přemrštěné závazky vůči členským státům RVHP, dodávky zbraní na dluh nebo vysoké výdaje na vyzbrojení čsl. armády měly být kompenzovány intenzivním sběrem druhotných surovin....

 

Sběr odpadků má ten vtip, že se nám povede líp. Zápalková nálepka z roku 1948.

 

S každou kostí do sběru. Zápalková nálepka z roku 1948.

 

Kampaň vedená komunistickými institucemi proti živnostníkům, vyvolávala u nich stálý tlak a existenční nejistotu, která vedla k hromadným útěkům (Kaplan, 2005). Speciální cestovní kancelář založila Státní bezpečnost: prostřednictvím CK "Kámen" vodila v letech 1948―1949 zájemce o cestu do kapitalistické ciziny rovnou do vězení. Když se počátkem padesátých let ukázalo, že nebude možné zcela izolovat socialistické ekonomiky od západních trhů, omezily se alespoň zájezdy většiny občanů na poznávání tuzemských přírodních krás a kulturních památek.

 

Cestovní informační služba Cis Vám poradí (1949).

 

Spojenectvím se Sovětským svazem se Československo začlenilo do svazku agrárně a průmyslově méně vyspělých států, které si vytkly za cíl urychlenou industrializaci. Československá ekonomika měla svým novým partnerům dodávat především výrobky těžkého strojírenství. Socialistické státy sdružené v RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci ustavená v lednu 1949) měly podle Sofijského usnesení ze srpna 1949 omezovat obchod s kapitalistickými zeměmi, a naopak jej posílit mezi sebou navzájem. Československo se v rámci RVHP stalo nucenou "strojírenskou velmocí" (Kaplan, 2005), která musela ostatním členským státům dodávat strojírenské výrobky, z nichž některé se zde dosud vůbec nevyráběly.

 

Lepší vývoz ‒ lepší život..

 

Na vlnu a hedvábí prací Rychlík / CHEMODROGA národní podnik. Kosmetika pracující ženy.

 

Dýhová krabička na zápalky s nálepkou propagující "kosmetiku pracující ženy" z národního podniku CHEMODROGA.

 

Během pěti let po únoru 1948 se zcela zásadně změnila struktura československého hospodářství, která se utvářela v uplynulých sto letech (Kaplan, 2005). Ve velmi krátké době vznikla nová průmyslová odvětví s desítkami tisíc zaměstnanců: uranový průmysl, zbrojní průmysl nebo těžké strojírenství. Růst investic do privilegovaných průmyslových odvětví znamenal úpadek tradičních oborů, včetně služeb, jejichž výkon dramaticky poklesl.

 

Obchodní domy, národní podnik. Spolehlivý článek socialistického obchodu. Socialistická služba městu i venkovu.

 

Opravíme radiopřijímače a elektrické spotřebiče. Opravujeme obuv.

 

OP slouží pracujícím měst a venkova. Tep je všude a slouží všem.

 

V roce 1950 zaplavila evropská brambořiště mandelinka. Československá (ale i polská nebo východoněmecká) vláda využila situace, a 28. června vydala Provolání k boji proti "americkému brouku". Protože se mandelinka "v západních oblastech ... neobjevila jenom na polích, ale i na náměstích, ulicích a domovských dvorech", a vyskytla se také "okolo cest a silnic", kde byly "nalezeny krabičky a lahvičky naplněné tímto broukem", usoudila československá vláda, že jde o nezvratný důkaze, "že nynější mandelinkové nebezpečí nemohlo vzniknout přirozeným a obvyklým způsobem, ale že nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vyslaných." (Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové, 28. 6. 1950)

 

Mandelinka bramborová nesmí ohrozit bramborářství naší republiky (1947). O dva roky později se tentýž grafický návrh objevil s datací v horní části (1950) a z mandelinky se stal americký brouk: Chraňte úrodu brambor před americkým broukem! Nález okamžitě hlaste MNV.

 

II. sběrová série z let 1950 až 1952

 

II. sběrová série z let 1950 až 1952

 

III. sběrová série z let 1950 až 1952

 

IV. sběrová série z let 1951 až 1952

 

Kouříš devisy, pomoz je získat! / Máš již nový občanský průkaz?

 

Sběrem surovin pomáháme pětiletce (1952)

 

Sběrem surovin pomáháme pětiletce (1952)

 

Sběrem železa pomáháme pětiletce / Lidovým sběrem zachraňujeme miliony (1952)

 

Nic nazmar / Hospodařte s elektřinou

 

Výtvarné návrhy nálepek z padesátých let jsou v naprosté většině anonymní. Jednou z mála výjimek je grafik a zároveň organizovaný filumenista, ilustrátor, tvůrce animovaných filmů, architekt Vilibald Weinzettl, který od roku 1947 vytvořil na 1400 návrhů.

 

Značka VW je signaturou grafika Vilibalda Weinzettla (1916―1991).

 

Příjmy občanů se přes různá omezení zvyšovaly a trh nebyl schopen je odčerpávat. V roce 1952 narůstala inflace a stoupala nerealizovaná kupní síla obyvatel. (Kaplan, 2005). V květnu 1953 bylo schváleno usnesení o zrušení dvojího trhu a uskutečnění měnové reformy.

 

P. S. Kompletní přehled a popis všech nálepek s českým textem z období padesátých let nabízí katalog Jiřího Šperka Československé zápalkové nálepky 1918―1958 (poprvé vydaný v Praze roku 1959).

 

pavel ryška